Nevím, jak byste to měli vy, kdybyste se rozhodli zrealizovat moji pozvánku na dovolenou, ale já jsem pro její napsání potřebovala dva roky. Pravda je, že byste všechny objekty, které vám chci ukázat, mohli autem objet za jeden den. Pak byste ale nemohli hledět ani napravo ani nalevo a jen sledovat silnici a přišli byste o spoustu krás Broumovského výběžku. Já jsem si loni vybrala pro pobyt Polici nad Metují, letos jsem se tam vrátila a příští rok určitě pojedu znovu. Na malém území na severu při hranici s Polskem mezi Krkonošemi a Orlickými horami je toho věru hodně k vidění.
Pro dnešek se budeme věnovat sakrálním stavbám, a sice stavbám, které v této oblasti zůstaly po Kryštofovi Dienzenhoferovi a jeho synu Kiliánu Ignáci.
Jak se věhlasní čeští barokní architekti a stavitelé ocitli v tomto pozapomenutém kraji? Inu, byli sem povoláni opatem Otmarem Danielem Zinkem, aby v Broumově provedli dostavbu objektu benediktinského kláštera, což se také stalo v letech 1727-1733. Klášter sám o sobě je rozlehlou stavbou, která zasluhuje zvláštní článek, takže sem připojím jen návnadovou fotografii.
Já jsem si totiž předsevzala, že vás seznámím se skromnějšími, ale pro tehdejší dobu určitě neméně významnými stavbami. V kostelech se přece odehrávaly téměř všechny významné životní mezníky obyvatelstva od křtin a svateb až po rozloučení se světem živých. Otec a syn se v kraji broumovského klášterního panství podíleli na výstavbě vesnických kostelů, jimž se dnes souhrnně říká Broumovská skupina kostelů. Je jich osm a jsou roztroušeny po celém Broumovském výběžku. Předsevzala jsem si, že je všechny chci vidět a začali jsme je objíždět. Loni jsme to nestihli, takže na zbývající byla vyhrazena část letošního pobytu. Z praktických důvodů vám je začnu ukazovat podle umístění jako podle hodinových ručiček - v mapě zleva doprava.
Kostel sv. Prokopa v Bezděkově nad Metují
je první na ráně, protože Bezděkov nad Metují leží při příjezdu od Náchoda ještě před Policí nad Metují. Nezapadá tedy oblastně pod Broumovsko, ale pod Hronovsko, nicméně kostel patří do skupiny. Ve vsi jsme ho hledali, leč kdo hledá, najde. Těžko jsem ho dostala do objektivu, neb prostranství před ním zabírají vzrostlé stromy. Bohužel dveře byly zamčené a bez jediné škvírečky, kterou by se dal zahlédnout vnitřek.
Kostel sv. Michaela archanděla ve Vernéřovicích
Vernéřovice leží nad Teplicemi nad Metují na samé hranici s Polskem. Kostel stojí na návrší a je znovu velmi těžké dostat ho celý na displej. Je vidět snaha o jeho záchranu, má novou střechu. Jinak ovšem nahlédnout dovnitř také nebylo možné.
Kostel svaté Anny ve Vižňově
Po silnici z Vernéřovic se dostaneme přes Meziměstí do Vižňova. Opět jsme na hranici s Polskem. Poklidná vesnička má hřbitovní kostel za hezkou bránou a je vidět, že na kostele se pracuje. Je tu ovšem práce jako na kostele ... boky jsou ozdobeny lešením. Nad vchodem je vsazena mramorová deska s nápisem DEI GENITRICIS MATRI S. ANNA ERXIT 1727 O.A.B. Jak vidíte, vchod je ale zabezpečen petlicí a co se skrývá uvnitř mi zůstalo opět skryto.
Kostel svatého Jakuba Většího v Ruprechticích
Ačkoliv Ruprechtice jsou od Vižňova vzdušnou čarou vzdáleny asi 2 km, my se musíme vrátit do Meziměstí a hezky si do Ruprechtic, ležících pod Ruprechtickým Špičákem (881 m) zajet zvlášť. Hřbitovní kostel volá po opravě. Ale přišla jsem si tu na své, protože přes otevřené vchodové dveře, zabezpečené pletivem, jsem mohla nahlédnout dovnitř a pořídit pár fotek. Oltářní obraz je z roku 1998 a jeho autorem je malíř a grafik Vjaceslav Iljašenko. Na hřbitově mě zaujala stavbička z roku 1699.
Kostel Všech svatých v Heřmánkovicích
Vrátíme se znovu na hlavní silnici a odbočkou vlevo si zajedeme do vsi s voňavým názvem Heřmánkovice. Zdejší kostel také žaluje a hlasitě volá po opravě. Zaujal mě kříž u zdi kostela a také barva kamene, ze kterého je kostel vystavěn a které pochází z okolních lomů. Potěšila mě možnost nahlédnout bočními dveřmi přes pletivo dovnitř. Od kostela je krásný výhled do okolí.
Kostel svaté Markéty v Šonově
Z Heřmánkovic se opět musíme vrátit na hlavní silnici a dojedeme až do Broumova. Odtud se vydáme do Šonova. Pohybujeme se stále při státní hranici s Polskem. K Šonovu vede krásná alej a přes louku se začínají objevovat dvě věže. Slibují mimořádný zážitek. Nechám si zastavit a ke kostelu dojdu přes rozkvetlou louku. Kostel si obcházím, fotím a nechávám se kolébat iluzí. Posléze ale narážím na tvrdou realitu. Kostel je nedobytně uzavřený a dočítám se na informační tabuli, že se zde ani nekonají bohoslužby ani v něm není inventář. Tento - a bohužel nejen tento - kostel zažil po roce 1990 invazi zlodějů.
Kostel sv. Barbory v Otovicích
A teď už se nám hodinové ručičky stáčejí ve vztahu k Polici nad Metují skoro ke čtvrt a blížíme se ke kostelu v Otovicích, který jsem viděla už loni. Nepochybně se od té doby jeho stav nezměnil. Také z něho je pro turisty nedobytná pevnost a ve dveřích není ani škvírka.
Kostel sv. Jiří a sv. Martina v Martínkovicích
Je jediný z kostelů, který není dílem Dienzenhoferových, nýbrž dílem stavitele Martina Allii z let 1692-98. Bílý hřbitovní kostel s krásnou cibulovitou věží je na návrší a je obklopen vzrostlými stromy. Proto nebylo lehké jej vyfotografovat . Měla jsem štěstí při návštěvě, protože přes pletivo ve dveřích jsem najednou viděla, že uvnitř se pohybuje nějaká paní. Byla tak ochotná, že mě pustila dovnitř a nechala mě udělat pár fotografií.
Kostel sv. Máří Magdalény v Božanově
Je devátý, a tedy poslední z řady broumovských kostelů. Také tady jsem byla loni a ani zde nepochybuji, že se jeho stav nezměnil. A když, tak jen k lepšímu. Božanovským kostelem jsem byla mile překvapená. Září zdálky barevnou fasádou a je vidět, že zde to opravdu žije. Boční vchod je sice zamřížován, ale jinak otevřený, a tak se ukazuje výhoda maličkého foťáku. Sice pracně, ale přece dokážu prostrčit ruku skrz a udělat si snímek interiéru.
Tady by mohla expedice skončit, ale já to nedokážu a přece jen musím přidat něco navrch. Nepatří sice do broumovské skupiny, ale další stopu zanechal Kilián Ignác Dienzenhofer v Broumovských stěnách v podobě poutní kaple Panny Marie Sněžné, stojící na vrchu Hvězda se svítící zlatou hvězdou na špici věžičky. Zlaté hvězdy jsou podle informační tabulky vymalovány na i modrém stropě uvnitř, to však potvrdit nemohu, neboť do kaple se nahlédnout nedá. Z ochozu kolem kaple je nádherný výhled do kraje.
Záměrně zde neuvádím žádná data a odborné popisky staveb, která si v případě zájmu každý dokáže najít. Při osobní návštěvě zjistíte, že u každé stavby je umístěn dost podrobný popis na velké tabuli. Tak snad jen dodám, že stavební ruch související s výstavbou se odehrával v první polovině 18. století.