Když chybí neverbální komunikace

Tímto zdravím všechny, kteří mi svou přítomností na akcích íčka umožnili poznat je osobně. Je mi ctí, že vás znám a těším se na další setkávání. :-)

Není nad to komunikovat s lidmi osobně, ale jak bychom se mohly jinak seznámit s názory tolika lidí ,když né přes internet. Jsem vděčná za každý názor v naší diskusi i když se mi některé vůbec nelíbí . Ale to je jenom můj názor . Nikdy bych nikomu nechtěla ublížit , neboť nikdy nevím jaký měl život a co ho formovalo od dětství.Samozřejmě podání ruky a pohled do očí nikdy internet nemůže nahradit.

Přicházíme tím o velmi zajímavou charakteristiku osobnosti, kterou je "řeč těla", gestikulace v obličeji, úsměv a zejména o pohled do očí.

Děkuji vám za vaše názory. Je vidět, že každý to máme nastavené jinak. Komunikační dovednosti (verbální i neverbální) jsou velmi zajímavou disciplínou a jak píše Ivana, bylo by to na delší povídání (nejlépe s odborníkem). Já jsem příznivcem gest a výrazů, proto nerada chatuji. Článek jsem napsala na základě vypozorování několika nedorozumění, která vznikla právě při písemné komunikaci.

Mám to stejné jako Alena. Zajímá mě ten, koho znám osobně, protože si ho dovedu představit. Nepoznala jsem ještě Marcelu B. , ale jak luštíme Knižní soutěže, zajímám se o ni stejně jako o ostatní , co znám. Třeba Líba K. tím, jak jsme trávily spolu dvě dovolené v cizině , je jako moje sestra.

Pokud zůstanu "v našem i60rybníčku", tak musím opakovat, že to je právě ten důvod, proč občas napíšu nebo na setkáních prohlásím, že jsem ráda za každého človíčka, kterého poznám osobně. Pro mě je mnohem příjemnější písemná komunikace s někým, koho si při čtení jeho příspěvků živě představuji. Samozřejmě chápu, že to nejde u všech.

Nonverbální komunikaci moc neovládám. O sobě vím, že z výrazu mé tváře se dá přečíst téměř vše, na druhou stranu minimálně gestikuluji. Komunikuji lépe písemně než ústně, žádná zdvižená obočí nebo mávnutí rukou mi zde nechybí. Osobní setkání mi jsou příjemná, ráda na konkrétní lidi vzpomínám. Nepovažuji je ale za podmínku lepší komunikace.

Blanko, v tobě je skrytý filozof nebo psycholog, protože to, co jsi napsala je na delší zamyšlení. Já jsem se už se svými internetovými přáteli poznala i osobně. Většinou jsem z jejich příspěvků a způsobu vyjadřování odhadla povahu toho dotyčného a moc jsem se nespletla. Je fakt, že jsou zde i méně příjemní neosobní lidé, kteří, když se zapomenou, dokážou být i pěkně zlí a ti mi jsou v podstatě lhostejní. Hezky jsi to vystihla u toho blázna. Tak se necháme překvapit, kdo se zapojí. :-)

Osobně na velké povídání nejsem, a to ani v běžném styku, ani na internetu. Tomu se těžko učí. Mám proto naprosté pochopení i pro druhou stranu, že jí nesedím. Vím pouze jedno, že nejdu proti někomu z vědomé zlovůle nebo s pocitem vlastní nadřazenosti.

Ano. Určitě se rozvine na téma neverbální komunikace. Ano, mám pocit a nejsem určitě sama, že si v dnešní době neumí lidi normálně popovídat. Mám ráda, když se s někým sejdu osobně. Je to určitě o 100% lepší než to neosobní - internetové. Ovšem nejhorší je to, co určitě každý /každá vídáme. Společnost u stolu a každý z nich usilovně kouká na obrazovku tabletu nebo mobilu. Tam si asi verbální komunikaci nevylepší.