Finanční nedůvěra mezi partnery. Znáte ji?

Podivné...

Neznám ,vždy jsme si věřili je to tak stále (peníze dohromady máme od svatby )

Jani, mluvíš mi z duše. Je to celé nějaké zvrácené. Nikdy jsme si nemohli moc vyskakovat, co se financí týče, ale na začátku mi manžel řekl:kup si co chceš, ale půjčovat si nesmíš. A tak jsem se naučila hospodařit s málem. Někdy jsem si povzdychla: už mám jen stovku do výplaty a manžel optimista na to: řekni si, že máš ještě stovku do výplaty a bude ti líp. Tak jsme si to rozdělili, já byla a jsem doma ministr financí a manžel ministr zahraničí,ať se stará o hlad v Senegalu,ne? Článek se mi líbí a nechci ji zlehčovat, ale dnes jsou to oddělené a tajné peníze, pak bojovky ... To není manželství, to je pakt, kde si každý po chvíli dělá co chce.

Tak tohle naštěstí neznám, nic takového jsem nezažila ani v manželství, ani v partnerství a věřím, že nic takového nezažiju. Možná bych to pochopila, kdyby žil každý ve svém a jen se občas setkávali. Nechtěla bych žít v rodině, kde by to takhle fungovalo. Co je moje, to je i tvoje, jen na oblečení a pastelky mi nesahej. :-)

Znám z vyprávění. Předmanželská smlouva, tedy alespoň podle mne, je první zrnko písku do soukolí zvaného harmonické manželství.

Neznám.

Zdá se mi, že ta změna chovaní je způsobena tím, že tehdy jsme nežili v blahobytu a dostatku jako tomu je dnes. Takže - jestliže jsme s manželem měli oba dva malý plat, nezbývalo nic jiného, než je dát na společnou hromadu. Ale dnes je tomu naprosto jinak a já mladé chápu.

Co se týče popsané metodě hospodaření starší generace chce se zvolat Svatá prostoto. A proč? Protože o peníze jde vždycky až v první řadě.