Srpen 1968 – na barikádu!

Stále je mi z té doby smutno. I po těch letech mi je k pláči.

Oldo, výborný článek. Včetně básně.

Moc děkuji, pocitově jsem na tom byla ve svých 19 letech naprosto stejně. Vážím si i všech faktických údajů a informací.

Také jsem se dostal na školy téměř zázrakem, neboť jsem měl příbuzné v emigraci. Na SŠ to byla obrovská náhoda, neboť v tom roce museli být přijati všichni, kteří měli na závěrečném vysvědčení v osmé třídě ZŠ samé jedničky. Na VŠ jsem na první pokus nebyl přijat se stručným vysvětlením "Výběr vhodnějších uchazečů". Ale pak zasáhl vlivný vysoce postavený komunista, bratr mé australské tety, (zajímavé, že jemu emigranti v rodině v kariéře nepřekáželi), a zařídil mi následné přijetí na odvolání. Musím dodat, že nepřestal sledovat mé studijní úspěchy a vyptávat se na mne. Naštěstí se zřejmě nedozvěděl nic o mých účastech na různých protisovětských demonstracích pod obušky na Václaváku, to by zřejmě zase zařídil mé vyloučení z fakulty. 21. Srpna 1968 jsem demonstroval v Londýně, zkusím teď o tom něco napsat.

Se Sovětským Svazem, s rukama až na zem :-)