Zvířata a já – 1. Na psí knížku

Libore P. to se mi nezdá. Vždyť o tom kdo kam pojede rozhodoval poradce chovu a ten posílal psy za fenou, stejně tak jako určil odměnu za zdařilou akci ve výši jednoho štěněte.

Konec srpna byl pro mne poněkud hektický a článek mi utekl. A teď potěšil, kratim si chvíle při cestování.

Moc pěkně napsané a vzpomínky vždy na zvířátko potěší a vybaví se všelijaké zážitky ,které dříve člověk ani nevnímal .Krásné fotky.

Tak to jsem si ráda přečetla Libore. Také bych se pejska těžko vzdala, ale hlavně že jste pro něj našli dobrý novÿ domov.

Borku, krásný článek. Díky, i za fotky. Taky bych si vybrala bez rozmýšlení štěně.

Chalupu, která je celoročně obývána, si bez psa, ani bez nějakých dalších zvířat, nedovedu představit. Také jsme dříve mívali psy - zatoulané voříšky bez rodokmenu, kteří se stali hlídacími psími miláčky. Z nich jediná Lesana měla delší život. Tví pejsci vám dávali radost po dlouhý čas a příležitost k mnoha milým vzpomínkám.

Liborku, moc pěkné. Škoda, že jste se museli Dinga vzdát, asi bych to nedokázala, i když dítě má samozřejmě přednost. Hezky na něj vzpomínáš. :-)

Dobře se to čte. Bezva :-)

To se Ti moc povedlo, cit i humor, s nímž jsi pojal své krásné vzpomínání. Také žasnu, jaké detaily si ještě pamatuješ. Díky.

Moc hezké povídání,něco máme stejné - přáli jsme si také s manželem jako svatební dárek štěně boxera. Jmenoval se také od "D" - Danilo. Užili jsme si s ním všeliké radosti. Jako hlídací nevím, jestli by se osvědčil, všechny vítal podobně jako ten Váš.Jen jednou zabodoval- měli jsme návštěvu a pán musel odejít na WC, které bylo na chodbě. Tam jsme před tím odsunuli Danila, aby se ho snad malá dcerka návštěvy nebála. Když se pán dlouho nevracel, podívala jsem se na chodbu,kde u ve dveřích WC stál nešťastný pán, na kterého Danila vrčel, když chtěl odejít. Byl šťastný, když jsem ho osvobodila a Danilu raději pustila ven.