Jeřabiny. Krásné, ale hlavně užitečné

Před několika lety se na Jesenicko zásluhou několika nadšenců začal podél cest vysazovat jeřáb sladkoplodý. Letos je obsypaný jeřabinami. Je to původní dřevina, která zde kdysi rostla.

Dokud jsem ještě zavařovala, přidávala jsem jeřabiny do hruškového kompotu. Jeřabiny zesládly a kompot získal příjemně nakyslou chuť. Nejedlé jeřabiny mají listy zoubkované od špičky až k řapíku, ty jedlé jen do poloviny listu. Jeřabiny na obrázku jedlé nejsou, i když ptákům chutnají. :-)

Z léčebných prostředků jsem znala jen jeřáb ptačí. A jeřabiny? Vždycky, když jsem se odněkud vrátila domů na jih a už se červenaly jeřabiny, byl to pro mě signál, že se blíží konec léta a začne škola. Dnes už se mě škola netýká a navíc i to zrání je posunuto. Nevím, proč, ale najednou se mi vybavil dávný text jedné písně Karla Kryla: Pod rozkvetlými jeřabinami zahynul motýl mezi karabinami...

Jeřabiny se mi líbí jako okrasný strom, vím, že má i léčivé účinky, ale nikdy mě nenapadlo z toho něco udělat. Jedlé a nejedlé bych asi nepoznala. Jsi dobrá, že nám to takhle prezentuješ. Máš to za 5 ***** :-)

Jeřabiny jsem kdysi zavařovala dohromady s rybízem a byla z toho dobrá zavařenina a také dohromady s brusinkami. Nyní už tolik nezavařuji ,ale vím , že jeřabina je zdravá.Musí se ale ,rozlišit jedlá, od nejedlé.

Jeřabiny nesbírám, ale před lety jsem se naučila rozlišovat podle listů jedlé a chutné a ty nejedlé, nechutné.

Jeřabiny znám, ale jen některé jsou chutné. Ostatní jsou trpké, ale mají být zdravé. U nás v Jeseníkách jich rostlo hodně a starousedlíci o nich říkali, že to jsou citrony severu. Používali se hlavně při zavařování hrušek, kompot měl lepší chuť, sušili se a dělalo se z nich víno.

Jeřabiny jsou nejen krásné, ale hlavně jsou v přírodě krmivem pro ptactvo. Z toho důvodu je nikdy venku netrhám stejně jako plody černého bezu. Docela se zlobím, když vidím v Zámecké zahradě vidím paní s košíkem jak se snaží ostříhat všechny bobule černého rybízu z pěti keřů, které tam jsou.

Jeřabiny obdivuji, ale nekonzumuji. A mám s nimi spojenu jednu nepříjemnou vzpomínku. Měla jsem je doma ve skleněné váze. A jak od nich odpadávaly listy, nechávala jsem je na stole, protože mi to přišlo malebné. Ne tak ovšem mé mamince, která mi doma v té době čekala na nějakého řemeslníka. A aby se nenudila, i přes můj výslovný zákaz uklízela. A spadané listy považovala za nepořádek. Jak já jsem zuřila, když jsem přišla domů a uviděla „čistý“ stůl!