Do Tater jezdím spoustu let. Tyto hory, ke kterým mám respekt, velice miluji. Zažila jsem je ve všech ročních obdobích. Pokaždé v jiné podobě, pokaždé jinak zajímavé a pokaždé neuvěřitelně krásné. Ve Vysokých Tatrách, přímo na Štrbském plese, jsem byla kdysi 4 týdny v lázních. Do Tater jsme jezdila s dětmi do Školy v přírodě, na dovolenou se svou rodinkou, na nejrůznější zájezdy. Poslední roky jezdíme na pobytové dovolené s našimi seniory. Pokaždé se hlásí čím dál více zájemců, což svědčí o tom, že Tatry opravdu mají svůj půvab.
Zájemců o dovolenou je spousta, volných pokojů víc nemají. Mám přihlášených skoro 40 lidí v prvním turnuse a přes 20 lidí v turnuse druhém.
Na místo určení odjíždíme každý jinak. Někteří Českými drahami, jiní,žluťáskem či svými vozidly. Odjezd ve stejnou hodinu by byl nerozumný. Zatímco jedni si přivstali a jeli brzy, aby si užili prvního dne v Tatrách, jiní si přispali a přijeli skoro až k večeři. O první krásný dovolenkový den vlastně přišli. Ale každý sám věděl, co je pro něho nejlepší.
Pobyt začíná krátkou informativní schůzkou s přípitkem, pak následuje večeře a poté už si každý volí program sám.
Zatímco,jedni jdou na večerní procházku třeba k lanovce – s výhledem na Skalnaté pleso, jiní volí výhled či pohled na televizní či počítačovou obrazovku.
Zatímco jedni volí vycházky, jiní dávají přednost odpočinku v posteli či křesle. To nechápu, protože tyto aktivity mohu provozovat doma a nemusím za to platit,,,
Další dny jsou podobné. Někteří vyjíždějí na zájezdy organizované hotelem, jiní chodí po vlastní ose. Většina má nejprve namířeno k lanovce na Skalnaté pleso.
Jedná se o pleso v nejnižším bodu Skalnaté doliny, přímo pod Lomnickým štítem. Je dlouhé 212 m a široké 85 metrů a leží ve výšce 1751 m n.m.
Kocháme se v perfektním počasí pohledem na vrchol Lomnického sedla či Lomnického štítu, pozorujeme kabinkovou lanovku, která v obrovské výšce míří na visutém lanu nahoru či dolů. Vydáváme se na procházku kolem plesa. Zpočátku to vypadá na bezproblémovou cestu. Ovšem opak je pravdou. Ne všichni si uvědomují, že hory a zvláště Tatry nejsou vhodné pro nějaké pantofle, sandály a podobnou obuv. Ne všichni si uvědomují, že na nohy patří aspoň botasky. Zkrátka pevné boty s tvrdou podrážkou. Po několika metrech už není schůdná cestička. Začíná cesta kamenitá. Doslova cesta vytvořená z kamení. V pevných botách jdu velice opatrně, místy se strachem, abych někde nezakopla či neuklouzla. Jaké je mé překvapení, když cestou potkávám mladinké rodiče, kteří bezstarostně pouštějí své ratolesti, aby se vyřádily. Potkávám i paní určitě o spoustu let starší než já. Drží se své vnučky a snaží se cestu zvládnout. Obdivuji. Ale jen do chvíle, kdy se kouknu na zem. Paní má na nohách sandály. Neuvěřitelný hazard. Někteří ji dokonce kárají čí odsuzují. Nevím, jak její cesta dopadla. Snad došla ve zdraví…
Připravíte-li se někdo na Skalnaté pleso, i když pojedete lanovkou, myslete na vhodnou pevnou obuv, sluneční brýle, případně větrovku, nějakou pokrývku hlavy a skleničku s vodou. Všechno vždy přijde vhod.
Při kupování jízdenky je třeba také trošku přemýšlet. I zde platí sleva pro seniory. Ale nejen to. Pokud víte, že budete chtít na Skalnaté pleso i na Hrebienok, kupte si ihned kombinovanou jízdenku. Platí na oboje, má trvání 4 dny a je levnější.
Z Tatranské Lomnice na Skalnaté Pleso jede čtyřsedačková lanovka s přestupem na zastávce Štart.
Dalším velkým zážitkem je výlet na Hrebienok. Električkou dojedeme z Tatranské Lomnice do Starého Smokovce. Po asi deseti minutách dojdeme k pozemní lanovce, která nás vyveze do výšky 1272 m n.m. Pochopitelně, že všechny trasy je možné zdolávat i pěšky. Já podávám pár informací, pro ty, kteří si musí své nožičky trošku šetřit. Hrebienok je velice atraktivním místem nad nejstarším turistickým centrem - Starým Smokovcem.
Z Hrebienku je možné si udělat spoustu turistických výstupů či aspoň vycházek. Krásná je vycházka třeba do Velké či Malé Studené doliny,k vodopádům, na Slavkovský štít či podobně.
Nebo stačí nejít nikam a zůstat na místě. Kousek pod horskou chatou je areál klidu. Zde můžeme vidět spousta krásných vyřezávaných medvědů, dřevěných odpočívadel ve tvaru lehátek. Všude je spousta místa na nádherný relax v čisté přírodě, i pro zábavu dětí, které jsou nadšené.
Chceme-li poznat i další místa, určitě nezapomeneme na výlet na Popradské či Štrbské Pleso.Tam se dostaneme električkou ze Starého Smokovce.
Procházka kolem Plesa, Areálem snů, výjezd lanovkou na Sólisko či pohled na skokanské můstky jsou další perfektní možnosti odpočinku.
Na všech místech je krásně, každé místo je něčím jiným zajímavé.
Pokud nemáte chuť někam chodit, posaďte se do příjemného Tatranskolomnického parku nebo navštivte za 1 euro místní úžasné muzeum.
Přesto myslím, že nejkrásnější a nezapomenutelný zážitek jsme zažili přímo před hotelem Morava. První odpoledne jdu na balkon zjistit, jak je venku, že se ještě vydáme na vycházku. Kouknu ven a pod okny jelen. Obrovský 5-6tiletý paroháč o váze prý snad 170 či více kilo, se klidně pase na trávníku. Na balkonech je lidí víc. Každý je tomuto pohledu rád. Fotoaparáty cvakají, kamery natáčejí. Každý chce mít vše zdokumentováno. Toto se jen tak nevidí. Jsme šťasni.
Druhý den jsme však překvapeni ještě víc. Po večeři sedáme na terase, abychom probrali, “jak jde život“
Najednou vidíme, že se někteří zvedají ze židliček a koukají dolů, Hned u terasy je jabloňový strom. Pod ním stojí náš známý kamarád jelen, parohy setřepává jablíčka a spokojeně večeří. Fotoaparáty pracují mnohem víc než včera. Po chvíli přichází zaměstnavatel hotelu, jde ke stromu, trhá jablíčka a jelena krmí z ruky. Krve by se v některých nás nedořezal. Pán nás přesvědčuje, abychom to zkusili také. Někteří odvahu nemají, jiní ano. Nezapomenutelný zážitek. Strach, obavy a zároveň neuvěřitelné štěstí v jedné rovině.
Jelen nás pak navštěvuje v pravidelných intervalech několikrát denně. Daří se nám vidět i laň a jsme opravdu šťastni. Dovolená se povedla, počasí přálo, jídlo bylo bezchybné, nikomu se nic nestalo a spousta rozmanitých zážitků v nás zůstává. A to je asi to nejdůležitější.
