Přínos pro nás je v tom, že při svých cestách poznáváme z okna rychlíku krásnou přírodu podél trati: Rovinatou Hanou okolo Olomouce, husté lesy v okolí Zábřehu, Polabskou nížinu podél Labe před Kolínem a pak dále z Mělníka do Litoměřic. Nejkrásnější krajina se táhne od Litoměřic až do Ústí nad Labem a následně do Děčína. Přesto na této naší trati se nachází místo moje nejmilejší. Je to velké údolí, kterým protéká řeka Orlice, a tam uprostřed leží naše nejmenší vlaková stanice Bezpráví.
Už kdysi dávno v mládí, když jsme se vraceli z chmelové brigády, zastavil nečekaně rychlík uprostřed této nádherné krajiny a já jsem pocítila zvláštní pocit, že se nacházím v ráji. Když jsem potom po letech jezdila na různá školení do Prahy, nikdy jsem si nenechala tento úchvatný pohled ujít. Zelené louky, meandry řeky a po obou stranách vysoké zalesněné srázy. Něco mě na tom místě přitahovalo, a tak jsem vymyslela plán, jak si tuto krajinu osahat.
Když jsme zase jednou vezli vnuky z prázdnin z Moravy domů do Děčína, dostala jsem opět jeden bláznivý nápad. Manžela jsem nemusela dlouho přemlouvat, rád si zopakoval trampování z mládí. Zabalili jsme si spacáky, nejnutnější oblečení a nějaké zásoby jídla a pití. Při zpáteční cestě jsme vystoupili z vlaku v Brandýse nad Orlicí. Prohlédli jsme si toto pěkné městečko a vyrazili okolo ekologické farmy, která leží u trati vedle rybníka, směr moje vytoužené údolí. Asi po dvouhodinové cestě jsme byli u cíle. Koupel ve studené Orlici nás osvěžila, několik hodin jsme se kochali krásným místem a pak vyrazili na další trasu, která nás zavedla v pozdních večerních hodinách do Ústí nad Orlicí. Tam jsme se utábořili v lese nad nádražím. Nebylo to zrovna dobré místo, v noci byl na vlakové magistrále šílený provoz. Náklaďní vlaky se křižovaly ze všech stran.
Po ranní hygieně a snídani v nádražní restauraci jsme pokračovali vlakem do města Letohrad, které také doporučujeme k návštěvě. Odtud bylo už jen pár kilometrů k přehradě Pastviny, kde nás čekala příjemná voda na koupání a zasloužený odpočinek na sluníčku.
Do večera jsme se přes Suchý vrch dostali až do lesa nad Červenou Vodou, kde jsme si vyhlédli naše druhé ležení. Karimatky nejsou potřeba, stačí místo vystlat smrkovými větvičkami. Je dobré vybrat si les, kde není vysoká tráva, kvůli klíšťatům. Protože byla zrovna sobotní srpnová noc a někde nedaleko byla diskotéka, tak se nám dobře poslouchalo a potom i usínalo. Až nad ránem nás probudila svým houkáním otravná sova.
Ráno jsme nasedli na malý vláček na nádraží v Červené Vodě, a ten nás už vezl směr náš domov. Ještě dlouho budeme na tuto naši expedici vzpomínat. Až budete projíždět vlakem hlavní trasou z České Třebové do Prahy, nebo naopak, nezapomeňte se mezi stanicemi Brandýs nad Orlicí a Ústí nad Orlicí určitě podívat z okna, ten pohled stojí opravdu za to!
Nebylo to jediné dobrodružství při našich cestách, příště můžu dát túru z Velkého Března přes Vrabinec, vnoučata už si zvykla, že babička s dědou nepřijedou vždycky vlakem, ale že se občas vynoří i z lesa.