Mohou důchodci spát pod širákem? Ano, a je to paráda

Večer hygiena v ledovém lesním potůčku, ráno ve třpytivé rose ... Není to tak dávno, co jsem to zažila, mělo to svůj půvab, i nečekaná úskalí. Líbilo se mi to, ale opakovat už to nebudu.

Obdivuji lidi, kteří dokáži vlastní nezapomenutelný zážitek nabídnout svým potomkům a nebýt trapný nebo nudný. Článek se mi líbí. Váhala jsem zda číst v obavách, že půjde o přiblížení kouzla spaní pod širákem, bez prostředků, bez rodiny nebo na hraně lidské důstojnosti. Udělala jsem dobře, že jsem pokračovala ve čtení a děkuji autorce za poutavé vyprávění. Někdy = vlastně vždy = titulek rozhodně o úspěchu článku.

Ráda bych v létě spala pod širákem, ale sama v krajině bych si asi přece jen netroufla. Asi začnu hledat spolunocležníka. :-D Vám fandím!

Pod širákem spím často a rád. Když je léto jako letos, spímn i doma na zahradě. To vzpomínám, jak jsem spával zahrabaný ve sněhu.

Moc pěkná tůra. Dnes je zrovna takový pěkný skoropodzimní den, hned bych vzal batoh a šel.....

Piš širákem jsem spala naposledy ve 24ti letech. Teď už na to jenom celkem ráda vzpomínám.

Obdivuhodné, ale na to musí být i správný parťák. Cesta kolem Orlice a Pastvinská přehrada je boží...

Obdivuhodné, je fajn zopakovat si zážitky bez ohledu na věk. Docela jste se prošli, kolik to tak bylo kilometrů? Pod širákem jsem spala málokdy, naposledy před 30 lety v Chorvatsku, když nám došly peníze na kemp.

Často jezdím vlakem směr Praha a místa, která popisujete také sleduji. Ta naše zemička je krásná a různorodá. Díky za pěkné fotky. Pod širákem už bych asi nespala, obdivuji vás.

Pod širákem jsem spala jen jednou v životě a zařekla jsem se, že nikdy více a musím říct, že jsem to dodržela. Do Děčína to máme blízko a krajina kolem nás je opravdu moc pěkná. Hezky jste to napsala a fotky jsou taky pěkné. :-)