Také si povídáte s kočkou?

:-) Jako terénní pedagog jsem načichl behaviorismem, pozorností soustředěnou na chování. Na chalupě jsem patnáct let provozoval volnou kočičí farmu, stará garda plemenných kocourů se narodila 11. září 2001. Skrze chování kočičích matek jsem se naučil trochu jinak pohlížet na ženské... :-) :-)

Krásné povídání.

Mluvím na psa a on si "řekne", když chce jíst, pít, ven a taky pohladit a spát..

Naďo, děkuji za těch 6 *, jak jsi je tam dostala? Ono to povídání je stejné u koček jako u psů. také jsem jednou měla pejska - boxera, ale to už je dávno. Já bych si povídala i se želvou nebo s rybičkami. kdo má ke zvířatům opravdovou lásku, tak nerozlišuje. Jen s pavouky si nepovídám, těch se bojím.

Zdeni. Pohodička z těch Tvých holek vyzařuje, hezky jsi svůj vztah k těmto tvorečkům popsala. Užívej si ještě dlouhá léta v jejich společnosti .

S kočičkou si samozřejmě povídáme. Dokonce si sdělujeme, co „říkala“. Nebo když leží a kouká „do blba“, říkáme, že si přemejšlí. A kočička u nás rozhoduje o tom, kdy se půjde spát. Zpravidla to bývá před koncem zajímavého filmu. Nic s tím nenadělám, je páníčkova. A ten je s ní dokonale sžitý. Ale někdy ji přemluví, ať nás nechá se dodívat. Jinak je zvyklý chodit spát dřív než já. Takže jde s Bišinkou a já vedle ještě čučím třeba do počítače.

Jestli to jsou vaše kočky, tak jsou krásné, jako že podle textu určitě jsou. :-)

Ne, Zdenko, já si povídám s našimi pejsky, ale ono je to téměř stejné. Pes je poslušný posluchač, kočku, když to přestane bavit, tak hrdě odkráčí. Mám je ale taky moc ráda, už od dětství. :-)

Nejraději mám právě to vrnění, když mi při něm sedí na klíně.

Samozřejmě :-))