Zvířata a já

Bydlím na vsi celý život. Psy na dvorku máme taky celý život. Dřív nebylo "v módě", aby se psi zavírali v bytech, to byla spíše výjimka. Troufnu si říct, že náš pes, ač v životě neležel na gauči má šťastný psí život. Tak jako jsou někteří psi z města zavření v bytech úplně apatičtí, tak jsou zase jiní agresivní a jdou se za svým plotem strhat. Pravda bude někde uprostřed.

Až si každý, kdo chce můj postoj kritizovat, na poli, louce, ve chlévě odpracuje to co já, má právo mě kritizovat. Kdo ví co je to, vlastní prací vytvářet skutečné hodnoty, nikdy nekritizuje.

"Bydlíme pár let na vsi" a dovolujeme si být kritiky těch, kteří po celá dlouhá léta zajišťovali obživu. Tak tomu říkám úroveň myšlení :-)

A v tom je "jádro pudla", "Bydlíme pár let na vsi" :-) Stačí mi vidět rádoby miláčky psů v pořadu "Kočka není pes" a výroky psího psychologa Rudolfa Desenského k jejich neschopnosti svého psa, v horším případě své psy, zvládnout. Je to smutný pohled.

A ještě k onomu důvodu autorky, že nemá žádná zvářata, že by jim nemohla poskytnout komfort, co měla ta, když byla malá. To je trochu zjednodušené, až zavádějící. Jaký komfort prosím měli koně tahající celý život povoz a stroje, jaký husy, které byly chované jen na maso? O tom můžeme i říct, že těm zvířatům bylo ubližováno.

Bydlíme pár let na vsi, tolik nešťastných, frustrovaných a díky tomu i nervózních až agresivních psů, jsem nikdy neviděla. Přitom mají to, čím se lidé tak často ohánějí, že psovi je nejlépe na zahradě, venku, v bytě trpí. Všichni tito venkovští psi trpí samotou, když jdeme kolem s našimi psy, mohou se uštěkat, zlostně, že nějací hahani si mohou chodit venku a oni jsou zavření na dvorku, sami. Naši psi zažili bydlení v bytě a teď i u domku se zahradou. Zahrada je zajímá pět minut, pak chtějí domů na gauč. Když zůstanou na zahradě sami, kvílí u dveří jak o život. A nejsou to žádné třasořitky, jeden má dokonce víc vlčích genů, než se na normálního psa patří. Takže je otázkou, jestli představa, že zvíře máme mít jen tehdy, když mu dáme volnost na dvoře, je úplně správná. Pes je smečkové zvíře, chce být se svými lidmi, třeba v malém bytě, ale hlavně s nimi.

Napsala jsem pouze článek o SVÉM vztahu ke zvířatům během času, který pamatuji. Pokud si kdokoliv "čte mezi řádky", nebo si vytváří domněnky, že na něco "narážím", pak čte jen to, co se mu rodí v jeho hlavě a ne to co jsem napsala. Také nechápu řadu věcí, ale vím že to je proto, že chápat je mi nepřísluší a z toho důvodu nemám potřebu cokoliv vysvětlovat.

...., tedy alespoň pro mne, ....

Ilono děkuji Ti za názor. Ano, " Když už se stalo, že si člověk před dávnými lety k sobě psa připoutal, má teď povinnost se o něj starat." a to, ne jen " před dávnými lety", ale řádně od začátku až do konce i dnes, tedy pokud nezasáhne "vyšší moc" a o tom článek je. Já to vidím podobně jako Mirek Hahn a na návštěvě u autorky úvodní fotografie jsem si říkala, kdybych se znovu mohla narodit, tak určitě psem k Noskům a mít se jako Betynka :-), bohužel, tedy alespoňpro mne) ta možnost nepřichází v úvahu.

Děkuji Dášo, to je v pohodě :-) Hvězdička sem, hvězdička tam, někdy slovní vyjádření zastíní třebas i celé souhvězdí. Aničko i Tobě děkuji, stejně jako všem před Tebou :-)