Hřmění z nebes
Ilustrační foto: pixabay.com

Hřmění z nebes

23. 9. 2018

Sedím si v klidu domova ve svém ušáku, okno otevřené, venku je pod mrakem a rachot stíhaček se nese nad vsí. Rozhodla jsem se jako laik napsat pár řádek ze všedního dne.

Bydlím relativně nedaleko jedné důležité vojenské základny letectva Armády ČR, Chotusic u Čáslavi. Dost často mi nad hlavou prolétávají Grippeny, či Alky 159, možná i jiné bitevníky, které jistě krom jiných úkolů chrání vzdušný prostor naší republiky. Někdy dost nadáváme na hluk, a to jsme relativně daleko, ale co ti obyvatelé Chotusic a bližšího okolí. Zvláště pak, pokud se zde uskuteční nějaké cvičení NATO. Armáda se sice snaží odklonit své lety, nějaký čas létají na našimi hlavami, potom zase ve směru na Železné hory, ale pořád vzlétají z Chotusic. Není to jistě jednoduché pro tamní obyvatele, ale i v tak hustě obydleném prostoru.

Je třeba si i uvědomit, že služba armády je důležitá zvláště v této době při ochraně vzdušného prostoru naší země a že my, z pohledu pilota, pozemští červíci, si na to nějak musíme zvyknout.

Krom toho všeho, co veřejnosti zůstává utajeno, bitevníci vzlétly třeba naposledy a to doufám opravdu naposledy a svým přeletem nad letištěm v Praze Ruzyni vzdaly hold třem padlým vojákům, které přivezl armádní speciál z jejich mise domů, aby se zde s nimi mohli naposledy rozloučit jejich nejbližší, kamarádi a ostatní a jejich těla mohla spočinout v rodné hroudě. Já jen doufám, že už nikdy nebude třeba takového přeletu, že se všichni z misí vrátí živí domů. Vždyť jsou tam i za nás a pro nás. Bohužel, dost lidí vnímá jejich misi pouze jako slušný džob. Kdo ví víc, ví i to, že je to omyl.
V době, kdy naše ves oslavovala 820 let svého založení nám nad návsí, kde jsme byli shromážděni nejen obyvatelé, ale i návštěvníci akce, prolétly dva Grippeny, a to hned dvakrát po sobě a opravdu v hraniční vzdálenosti od země. Ti, co viděli film Den nezávislosti, ví, o čem píšu. Pohled nás lidí ze země na tyto mohutné bitevníky, vyšperkované všemi možnými palnými zbraněmi, všem naháněl hrůzu a husí kůži. Jen ten hluk nad hlavami působil nesnesitelně a  pak jsem si znovu uvědomila, že bych nikdy nechtěla prožít v této době válku. Ti, kdo ji prožili v současné době v jiných částech světa a ve zdraví přežili, musí mít trauma na celý život a je mi jich opravdu líto.

Važme si těch, kteří denně nám nad hlavami cvičí s bitevníky miliardových hodnot, a to, ať svítí slunce, bouří a leje jako z konve, či hustě sněží. Je to obrovská zodpovědnost pilota nejen za stroj, ale především za životy lidí. Pilot se může v případě havárie katapultovat, ale kam dopadne mohutný stroj v tak hustém osídlení, kolik bude zmařeno dalších životů, zničeno majetku, je určitě jen na něm, kam stroj navede. Proto si myslím, když už je stroj někomu svěřen, že jde jen o profíky, že jsou to chlapi znalí své práce, své zodpovědnosti a hlavně pevných nervů a úžasné discipliny. Některé i znám.

Dále pak nikdy nikdo neví, co se může v hlavách teroristů zrodit za ničivé plány, jak se vypořádat s těmi, co nerespektují islám, a možná bychom se divili, co jich je skrytých na našem území, čekajíce jen na pokyn.Vezměte si třeba terorista Atta, pilot z 11. září, taky podle sdělení BIS a sdělovacích prostředků byl na našem území. I třeba kvůli těmto musí být všichni na směně připraveni v co nejkratší době vzlétnout k obraně, když mají oznámen např. nehlásící se letoun, přičemž pilot neví, zda jde jen třeba o poruchu vysílačky v druhém letounu, nebo o něco daleko horšího, kdy půjde tak zvaně do tuhého a žádný z pilotů neví, zda se v pořádku vrátí na základnu.

Bylo by jistě fajn využít jednou v roce při nějaké příležitosti  možnost proletět se těmito stroji  po hranicích naší země, a to, jak jen by to bylo možné nízko. Jistě by to netrvalo moc dlouho, stroje létají nadzvukovou rychlostí a naše země je docela malá. Sama bych se tohoto letu chtěla zúčastnit, i když by to stálo zajisté několik důchodů, ale myslím, že ten pohled na tu celou naši krásnou zemi by z té nebeské výše stál určitě za to.M ně už se to jisto jistě nepodaří, ale třeba mému synovi či jeho dětem.

Moc bych jim přála prolétnout se právě těmito stroji pouze pro radost a poznání a nemyslet při tom na nic hrůzného.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(3.5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Kollinová
V roce 1945 jsme se vrátili z Německa, kde byli rodiče totálně nasazení, zpět do Brna, rodiště mého otce. Jako dítě až do věku dvanácti let jsem slyšela nad hlavou přistávání letadel, tehdy převážně Dakoty, ale vůbec mě to nerušilo a v těch letech asi nikoho, kdo bydlel v blízkosti letiště Brno-Tuřany. Vaše obavy nemohu sdílet, protože mé vzpomínky jsou příjemné a přála bych všem ten klidný mír a jistotu pod letištěm.
Jana Šenbergerová
Naši piloti patří k elitě, bez tréninku by to asi nešlo. Bohužel naše země je příliš malá na to, aby při tom co nejméně obtěžovali civilní obyvatelstvo. Vím, co to obnáší. Také jsme měli v rodině vojenského pilota. U letiště bych bydlet nemohla. Mám problém už při rušné silnici nebo železnici.
Jiří Sviták
paní Hano Nováková kdo vás platí za to strašení s islámem a psaní takových nesmyslů .Bydlím v blízkosti letiště Čáslav a to co prožíváme každý den je utrpení . To co nám provádějí ti teroristé (rozuměj piloti ) je utrpení pro nás a naše děti . Nalétávají bezdůvodně na domy a vytvářejí takové vibrace a rámus celý den , nyní i do 2 ranních hodin ? I když jsem ateista , raději by jsem se 1hod. denně modlil , třeba k Aláhovi, jen kdy by jsem se jich mohl zbavit . Pokud tomu nevěříte můžete se na týden nastěhovat ke mně aby jste přestala plácat ty nesmysly .
Alena Vávrová
Letadla a letectví odjakživa obdivuji. Tak snad jen proto jsem vydržela několik let bydlet v bezprostřední blízkosti voj. letiště. Kvůli dvěma malým dětem nám pak museli půjčit byt o kousek dál, než se dostavělo sídliště v D. Takže taky vím, o čem to je...
Dana Puchalská
Moje kamarádka bydlí u Letiště Ruzyně. A tak moc dobře vím, co je to za zážitek. Být na zahradě jde o brzkou návštěvu ušních specialistů.
Naděžda Špásová
Tak nevím, jsem z toho v rozpacích. Neschvaluji jakékoliv navyšování bojových zbraní, letadla nevyjímaje. Jen je mi líto lidí, kteří u letiště bydlí. Asi bych se odstěhovala.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.