Plánovači. Jsou otravní i obdivuhodní

Shoda s Alenou (až na ty boty!).

Doufám, že nejsem nesnesitelný plánovač, ale žít ze dne na den, s tím, že bych nevěděla, co budu zítra dělat, bych nedokázala. Kalendář popisuji nejen proto, abych věděla, kdy a kam mám vyrazit, ale i proto, abych se zpětně podívala, co jsem kdy dělala a kde jsem byla. Jo, a zrovna jsem si koupila letní boty. Jasně, se slevou 75 % :)

Nevím, jestli jsem plánovač. Spíš bych řekla, že jsem sklerotik a proto si vše píšu do kapesního diáře, který je plná k prasknutí a když se sejdou v jeden den přelínající se aktivity, tak vybírám. Hned zítra mám být jako čtecí babička na schůzce, ale budu na setkání íček v Brně. Ve čtvrtek mám U3V a hned po ní svůj autorský pořad. Nebýt diáře, tak sedím doma, protože už si nepamatuju vůbec nic :-) :-) :-)

Shodou okolností jsem se kdysi stala plánovačkou také, ale jen nakrátko, do doby nástupu na MD. Ale i před tím a poté také stále něco plánuji, i když ne urputně. Kdybych stále něco nepromýšlela a neplánovala, asi by byl můj život jiný. Manžel byl moc hodný, ale nápady a jejich uskutečnění ve správném čase - to ponechal na mně. Nikdy mi to nevadilo a po celý profesní život jsem tuto schopnost dobře využila. Pedant rozhodně nejsem, pokud se plán nevyplní, nevadí. Nejde přece o život.

A mezi těmito dvěma póly je řada méně vyhraněných, kteří k jednomu z extrémů mají tendenci. Mně jsou bližší plánovači. Potřebuji řád, chaos mě zneklidňuje.

Článek se mi líbí. Hned jsem si vzpomněla na film Jak básníkům chutná život, ve kterém učitel Hájek ukazuje Štěpánkovi síťový graf do posledního detailu vypracovaného společného života s Alenkou Píšťalkou. Tak takového nikdy! Většinu života si plánuji vše sama, mnohdy méně úspěšně, ale k cíli se dopracuji i přes okliky.

V sobotu jsem si na večer naplánoval, že vypiju ke grilování půl lahve vína. A vono ne....., jeden a půl lahve :-)

Velmi výstižný článek. Tleskám. Jen pro zajímavost bych dodal vzpomínku na socialistický dávnověk, kdy "plánovač" byla nepostradatelná profese na podnikových i různých státních profesích. Zkrátka "plánované hospodářství", které ovšem leckdy těmto úředníkům zamotalo hlavu. Moje maminka, zaměstnaná jako plánovačka u Hefa n.p., musela naplánovat i užitkové spotřební zboží na celou pětiletku. Nic snadného. Zkuste spočítat třeba potřebu ramínek, ručníků, mýdel a WC papíru, když se může změnit počet zaměstnanců v důsledku očekávaného hospodářského růstu!