Jsou mezi námi

Jano, je to tak. Já odpovídám úplně cizím lidem nejen na pozdravy, které říkají do telefonu, ale i na jejich otázky volanému odpovídám, že se mám dobře, divím se, proč mi někdo říká vole, počkej...

:-))) Občas se cítím trapně, když si někdo vyřizuje málem intimní záležitosti třeba v autobusu, proto raději posílám SMSky.

Ja zase mobil nepouzivam skoro vubec, a presto sedim a koukam, chce se mi rict spis, cucim. Jsem jinde. Vcera me takto zastihla jedna pani v hotelove restauraci, kdy me udajne pozdravila a dotazala se, jestli si mohou s muzem prisednout. Neni tu moc volno. Kdyz jsem nereagovala nijak, rekla hlasite Halo a to jsem si teprve uvedomila, ze na me nekdo mluvi. To Vase rozdeleni, Jano, se mi libi a rovnez tak reakce lidi. Za podobu textu muze zdejsi cizi klavesnice.

Po přečtení článku jsem si uvědomil, že jsem další skupina mezi námi. Mám v telefonu stažené spousty zajímavých vysokoškolských i jiných zajímavývh přednášek ze všech oborů. Astronomie, psychologie, parapsychologie, teologie, sociologie, historie a další. Poslouchám často místo hudby. Moje sluchátka, hadičky z průhledného plastu jsou téměř neviditelná. Tak si představuji, jak je asi okolím vnímán můj naprosto nepřítomný pohled, pokud se moje mysl právě nachází na oběžné dráze Pluta, v pohřební síni Cheopsovy pyramidy, popřípadě mezi lidmi doby bronzové.

Paní Ilono, pobavila jste mě a určitě i další čtenáře. :-))))))

Pamatuji si, jak jsem před léty poprvé s údivem koukala na člověka, který šel po ulici a nahlas mluvil. Měl u ucha, telefon, tenkrát ještě nechytrý. Dneska to mají zdokonalené tím, že nemusí držet ruku u ucha, mají u úst mikrofon a jdou a mluví do něj. Občas venku mluvím taky, ale žádné vykecávání. Doba si žádá své, říkám si vždycky když vstoupím do vlaku nebo tramvaje a tam skoro všichni sedí nebo stojí a čučí na displej. Co bude asi následovat?

Je to přesné....

Jsem nadšený a tleskám. I mobil jsem kvůli tomu odložil !!!

Jano, prima. Humorné, výstižné.

Vtipné a akorát tak dlouhé čtení.