V Roudnici nad Labem bydlím od roku 1984. Nestěhovala jsem se ale do úplně neznámého města. V Roudnici měla okresní sídlo a prodejnu Jednota, takže když se shánělo něco na sebe, sedlo se v Lukavci na vlak a jelo se podívat do Roudnice.
Později už jako mladá slečna jsem dojížděla do Roudnice do práce. To jsem ale nejvíc znala cestu z nádraží na náměstí do kanceláře a zpět a fotoaparát jsem ani neměla. A také z doby, když jsme tu už bydleli, mám sice hlavu plnou vzpomínek, nikoli však fotodokumentaci. Poštěstilo se mi však ofotit si fotografie staré Roudnice na zdejším městském úřadě.
Probírám se nostalgickou černobílou historií. Na nejstarším obrázku z poloviny 19. století je kaple sv. Viléma, postavená na místě někdejšího popraviště mimo město a vyzdobená freskami Václava Vavřince Reinera. Dnes je na jedné z nejživějších městských křižovatek. Na fotografii z roku 1890 je povodeň, která se od té doby opakovala ještě několikrát. Další fotografie už jsou ze století dvacátého.
Tehdy přes Labe pod zámkem ještě nebyl železný most, nýbrž na nábřeží stála sýpka, která jeho stavbě ustoupila. Most se začal budovat až v roce 1910. Na náměstí Jana z Dražic byly přes nízké budovy vidět obě kostelní věže. Na rohu mezi náměstím Karlovým a Husovým nestála honosná budova Rolnické záložny podřipské, kterou já už ovšem znám jako sídlo pošty. Některé budovy zmizely, jiné přibyly. A některé zůstávají stát na svém místě. Samozřejmě je to především zámek. A např. jsem ještě chodila do "staré lékárny" a pamatuji si, že v ní bylo krásné staré vyřezávané dřevěné vybavení s překrásnými šuplíčky. Dnes tam sídlí banka, budova však vypadá stále skoro stejně. Tak je tomu i v případě Královské hospodářské školy, založené už v roce 1864, dnes VOŠ a SOŠ. Nebo v případě školy měšťanské, dnes krásně opravené základní školy. Obytný dům na Purkyňově náměstí v osmdesátých letech vystřídal obchodní dům Říp.
Vybavena fotografiemi vyrážím postupně do města mapovat současnou situaci. Obrázky v ruce jsou nutné, neboť chci dodržet přesně posty, na kterých stáli mí neznámí předchůdci s fotoaparáty, a zachytit objekty jejich zájmu v jejich dnešní podobě. Ve většině případů se mi to daří lehce, v několika případech mi dalo dost práce to místo najít nebo se tam zkrátka kvůli hustému provozu postavit.
Kvůli jedné fotografii jsem se vloudila do sekretariátu starosty a nechala si otevřít okno, abych mohla zachytit náměstí se zámkem shora. V jednom případě jsem si už myslela, že se ulice tak změnila, že to místo vůbec nenajdu, když se najednou objevil štít jednoho domu a měla jsem vyhráno (ulice Rvačov). Bylo to docela pěkné dobrodružství. Vybrala jsem několik fotografií a to, jak šel v Roudnici čas, posuďte sami.
