Očima spisovatele Karla Pacnera: Chodíme se do Moskvy učit, jak vám zakroutit krk

Něco jiného byla KSČ za 1. republiky a něco jiného po 2. svět. válce a později. Tak začíná i 2. odstavec tohoto článku. V roce 1921 toho zde nikdo moc o bolševicích nevěděl, protože se vlastně teprve vracely nebo sotva vrátily legie. Můj dědeček pocházel z proletářské rodiny a z kraje, kde byl proletariát, ačkoliv byl studovaný, měl silné sociální cítění. Prohlédl však velmi brzy, kam směřuje Gottwaldovo křídlo.

Byla to tvrdá léta pro obyčejné lidi. Jsem ráda, že jsme se alespoň my dočkali změny, v kterou už nikdo v 80. letech snad ani nedoufal. Mnozí ale za statečnost zaplatili životem nebo svým zdravím. Vůbec si to nedovedeme představit.

Otevřenost, která přišla poněkud pozdě, tím nemyslím tento článek. Nikdy to nepochopí lidé, kteří svoji důstojnost vyměnili za "plný talíř" a nikdy nepřiznali a do dnes nepochopili, že se tím nechali srazit na kolena.

Můj dědeček, proč to neříct, byl jeden ze zakladatelů KSČ ve svém bydlišti. Tedy od roku 1921, ovšem právě na sjezdu v roce 1929 on i jeho někteří spolustraníci z nesouhlasu s Gottwaldem vystoupili a přešli zpět do sociální demokracie. Na výstavce o čs. rozhlase byla o tomto Gottwaldově tvrdém vystoupení také řeč.