Moje drahé houby

Zuřit bych mohla tak akorát na sebe, ale to se mi nestává, naučila jsem se být shovívavá a odpouštět si chyby, co jiného také člověku zbývá.

Věrko, tak to je pech. Také mne napadá stejná otázka jako Alenku -

Tak nevím, co je lepší. Brýle nenajít vůbec a doufat, že je třeba bude nosit nějaký krátkozraký jelen nebo je najít rozbité? Já bych asi u té silnice zuřila.

Já už hledám brýle tři roky a stále nic i když navštěvuji stejná houbařská místa.

Hanko, také jsem včera šla po svých stopách a brýle našla. Lépe řečeno spíše to, co z nich zbylo. Jedno zasazené sklo a pokroucené obroučky. Ležely v trávě, vedle silnice, takže mi vypadly, před svezením autem. Někdo těžký na ně asi šlápl, nebo je přejelo kolo, nevím.

Asi se půjdu podívat do lesa.....Úplně mě zatrnulo. Mám dvoje a je to málo. Já zas brýle odkládám na stolky v kavárnách a jinde a pok musím po svých stopách.Zatím dobrý.

Coby zažraný houbař, který se letos nedostal do lesa, důrazně žádám, abych nebyl vzrušován ukázkou úlovku. Přece jen už nejsem nejmladší a závist má neblahý vliv na zdravotní stav. Gratuluji. :-D

Věrko, houby fakt závidím, letos jsem byla v lese 2x a nic. Cenu brýlí si dovedu představit, protože jsem 16 let nosila taky multifokály.

Podle fotky jsem si zazáviděla, ty houby. Ach jo, ztracené brýle, ale vtipný úhel pohledu. V lese jsem ztratila cestu a směr, byly s námi děti a sestra. Před dětmi jsme nedaly nic najevo, ale neopakovala bych.

Mně se stalo něco podobného. Jeli jsme na houby a já měla celkem drahé sluneční brýle. Asi za 1000.- korun. Hledala jsem houby a brýle mi spadly někam do roští. A v košíku bylo kromě větviček že smrku asi 8 houbiček. A v tom zápalu při houbaření jsem si toho všimla asi po hodině. No nic, šla jsem se ještě kouknout, třeba je najdu, ale nic. Od té doby je nosím ne jen tak zasunuté nedbale u výstřihu trička, ale hezky na šňůrce.