Tři trochu mystické zážitky z dovolených

Tři trochu mystické zážitky z dovolených

17. 10. 2018

Anglie

Od dětství se mi líbila angličtina a postupně jsem se začala o Anglii (Velkou Británii) zajímat. I když jsem později vystudovala na vysoké škole ruštinu a němčinu, zůstala Anglie po celý život mojí srdeční záležitostí. Proto jsem se tam vydala před několika lety na poznávací zájezd. Jeli jsme autobusem a trajektem přes La Manche. Ve větrném počasí jsem stála na palubě, dívala se do zvedajících se vln a užívala si nádherný pocit volnosti. Pak jsem uviděla proslulé bílé útesy doverské. Naše první zastávka na cestě z Doveru byla v Canterbury, kde se nachází jedna z nejstarších a nejkrásnějších katedrál v Anglii. Vystoupila jsem z autobusu a pocítila něco, co v cizině nikdy předtím. Údiv, úlevu, štěstí, pocit něčeho blízkého …  - těžko to popsat. A řekla jsem si: „Já jsem tady“. Bylo to něco zcela jiného než třeba v Německu, kde jsem se cítila jistá díky znalosti jazyka, nebo v Itálii, kde jsem se v úžasu dívala na památky římské kultury. Když jsem to později vyprávěla kamarádce, jejíž manžel je shodou okolností Angličan, řekla mi: „Vrátila ses“. Věřím tomu, že jsem v minulém životě v Anglii žila.

 

Rakousko

Během poznávacího zájezdu do Rakouska a Švýcarska jsme zajeli do rakouských Alp podívat se na Krimmelské vodopády, nejvyšší v Evropě. Zatímco ostatní se šplhali po cestičce do kopce k jejich horní části, já jsem zůstala stát na výběžku jen několik metrů nad místem jejich dopadu. Nikdo vedle mne nebyl, nerušily mne hlasy lidí, slyšela jsem pouze shora se řítící masu vody. Pozorovala jsem ji v tichém úžasu. Pak jsem se podívala až nahoru k vodopádům, tam, kde se z mého pohledu setkávaly s modrým nebem. Spatřila jsem jakousi zář a pocítila, že existuje něco, co mne přesahuje, něco nádherného, bezpečného, že nemá cenu trápit se kvůli maličkostem, že život je krásný. Tu chvíli mám už navždy uschovanou v duši a někdy, když je mi smutno nebo mám starosti, si ji vybavuji.

 

Německo

Byla jsem s přáteli na návštěvě u známých v Hesensku. Cílem jednoho našeho výletu byl Saalburg, rekonstruovaná vojenská pevnost, která střežila část Limes, tj. hranice někdejší Římské říše. Uvnitř hradeb pevnosti se nachází několik budov, které sloužily jejím obyvatelům k různým účelům. V hlavní z nich je muzeum, poskytující přehledné informace o životě tehdejších Římanů v pevnosti i mimo ni, o vojenských taženích Římanů Evropou, způsobech zásobování římských vojáků aj. Před branami pevnosti jsou trávou a mechem zarostlé pozůstatky vesnice, v níž žili řemeslníci, kuchařky a další Římané, kteří vytvářeli vojákům potřebné zázemí. Celý komplex je nesmírně působivý.

Byli jsme již na odchodu. Opřela jsem se dlaněmi o kameny, za nimiž kdysi dávno žili lidé, a zavřela jsem oči. Pocítila jsem, jak mými napjatými pažemi proudí tisíciletá minulost, intenzivně jsem vnímala staletí, jimiž prošla Evropa od dob Římanů po dnešek, a cítila jsem se součástí toho všeho. Byla bych tak vydržela stát asi ještě dlouho, musela jsem ale vyslyšet volání ostatních a vydat se za nimi.

 

Fotografie

Úvodní: https://www.google.cz/search?q=mapa+evropy

Canterbury, Krimml: scany pohledů

Saalburg: scany vlastních fotografií

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Jane a Soňo, Věrka prostě... UMÍ.
Jan Zelenka
Úžasně a poeticky vyjádřené pocity. Hodně jsme se ženou cestovali a podobných pocitů jsme zažili několik. U Krimmelských vodopádů jsem zřejmě stál na tom samém místě, co ty a pocit z té spousty řítící se vody jsem měl úžasný.
Soňa Prachfeldová
Ještě, že jsi Věrko upozornila v OD, jsou to nevysvětlitelné věci, ale proč vše vysvětlovat, prostě to existuje.
Lidmila Nejedlá
Věrko, máš citlivou duši. Je dobře, že to byly vjemy příjemné. Moje senzibilita není výrazná, přesto jsem v Mnichově i v Norimberku byla nesvá, ale příjemný pocit jsem zažila v Remeši u katedrály. Jako lhostejný turista jsem pobyla ve Francii v Itálii a v Turecku, v Rakousku jako doma a nejlépe je mi v Česku. Díky za článek.
Ladislav Vesecký
Hezký članek. Také jsem Anglii obdivoval i v padesáti navštil. Pak jse mi dostala do rukou kniha od Stanislava Motla: Kam se podělo naše zlato? A bylo po obdivu! Sprostí "spojenci" !!
Eva Mužíková
Věrko, málem jsem Tvůj článek přehlédla a to by bylo opravdu škoda. Krásné vyznání, díky. Bertice
Jana Šenbergerová
Pěkně jsi to, Věro, napsala. Takové pocity mívám, když se dívám na oblohu plnou mraků nebo hvězd. Předevčírem jsem stála na Pradědu a nemohla odtrhnout oči od duhy, která se po bouřce klenula nad Jeseníky.
Věra Ježková
Děkuju. :-)
Alena Tollarová
Pěkně jsi nám svoje pocity z různých míst popsala. Taky mi některá místa připadají přívětivější než jiná, někdy mívám až takový posvátný pocit.
Jitka Hašková
Konečně jsem si našla čas, abych si pořádně přečetla tvůj článek, abych si ho správně vychutnala. Také jsem měla pocit, že jsem doma, když jsem poprvé přijela do Londýna. Škoda, že je tam tak draho a že Británie vystoupí z EU. Německo a Rakousko moc neznám..

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.