Jsoucno

22. 10. 2018

V nekonečné prázdnotě dřímalo nekonečně malé JSOUCNO. Podobalo se drobnému semínku a stejně jako ono bylo plné nehybné energie.
A protože ani NIC netrvá věčně, jednoho dne se probralo z dřímoty. Nadechlo se prázdnoty a začalo se rozpínat do všech stran, až tu prázdnotu docela vyplnilo.
Jeho energie se začala přelévat z místa na místo a vytvářela tak prostor. Vzápětí na to vznikl čas. Jsoucno se převalovalo v prostoru a čase a velmi brzy se začalo ukrutně nudit.
A to byla ta pravá chvíle pro myšlenku. Jakmile vznikla, proletěla jím jako střela a dotírala tak dlouho, až si JSOUCNO uvědomilo svou obrovskou potřebu využít své energie k tvoření.
A díky tomu jsme tu i my, abychom mohli svými myšlenkami formovat svět, jehož jsme součástí.

Můj příběh

Autor: Jana Šenbergerová

Hodnocení:

(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jarmila Nedvídková 22.10.2018 13:46

Nádherně vložené do slov.

Věra Ježková 22.10.2018 13:08

Jani, krásné. (To bych nevymyslela – ani jako někdejší mimořádná členka astronomické společnosti.) :-)

Naděžda Špásová 22.10.2018 10:19

Trocha filozofie nikdy nezaškodí. Líbí se mi ty mraky.

Libor Farský 22.10.2018 10:14

Velmi výstižné formulace.

Zuzana Pivcová 22.10.2018 09:10

Zní to jako pohádka pro dospělé, a ona je to pravda. I pohádky jsou pravda, pouze jim někdo věří a někdo ne. Díky, Jani.

Mirek Hahn 22.10.2018 08:32

Rekviem za Stephena Hawkinga......

Dana Puchalská 22.10.2018 08:01

Zajímavé fotografie.

Zpět na homepage Zpět na článek

O Kubovi, nejhodnějším pejskovi

Nedávno jsem si prohlížela rodinné fotky a fotky ze synovy výstavy a našla jsem jednu, kde spí pes v lese. Pod fotografií byl titulek SEN. Kdysi tu fotku někdo označil jako kýčovitou, ale syn k tomu napsal, že pro něho jako autora je to záležitost velmi osobní. K tomu já přidávám celý příběh.

Jana Tulejová

Jak se mi líbilo v nemocnici

Jste normální? Tak by asi zněla vaše otázka na moje konstatování. Možná ne, jak se to vezme... Tak…

Jana Hošková

Moje srdce je pašák

Probudila jsem se z narkozy a zjistila, že ještě žiju. Srdce i s novou chlopní tlouklo, i když dost…

Hana Šimková

U hrobu

Neznáte-li Mirka Mezeru, tak to máte obrovskou škodu! Kdo se s ním dá do řeči, docela určitě se zasměje. Býval celý život nadšeným řidičem autobusu, napřed podnikového v zemědělském družstvu, potom linkového. Všichni jsme s ním rádi jezdívali, vždycky bylo v autobuse veselo.

Rostislav Mraček