Létám ve snu i ve skutečnosti

Sny se mi zas tak často nezdají. Ne, nepamatuji si, že bych ve snu létala. V letadlech jako pasažér létám ráda, to jo, to je realita.

Ve snu jsem snad nikdy neletěla, ale ráda si vybavím pohled z letadla. To "nekonečno" mne fascinuje,

Zuzko,velmi hezky napsaný článek. Také se mi občas zdával sen , že létám,ale vštšinou mě vždy někdo honí a já nemohu z místa. Také se mi velmi často zdává , že u nás na zahradě havarovalo letadlo, děsný sen ..... Nemám ráda sny , většinou nejsou hezké....

Dříve jsem hodně létala, nad nebezpečnými vodami a to mě děsilo. Teď občas jen tak lehýnce, bez známky nebezpečí.

Pěkný, snově-létací fejeton, Zuzko. Kohokoliv jsem se někdy zeptal, zda ve snu létal, vždy byla odpověď kladná. Létáme tak nějak všichni. Možná to je biologická vzpomínka na prehistorickou dobu, kdy jsme byli ještě ptáci, a to poté, co jsme byli nejdříve ryby, pak obojživelníci, potom ptáci a pak myši (ano, to není legrace, poslední vědecké výzkumy dokazují, že jsme jako savci vyšli z myší....). Já létám snad v každém snu. Moje indiánské znamení zvěrokruhu (dle data narození) je sokol. Jinak jsem beran. Kombinace berana s křídly je ale docela nebezpečná, tak jsem rád, že mám dvě nohy....

Dříve jsem také ve snech někdy létala, teď už se mi létat nedaří. Dnes se mi zdají jen sny, v nichž něco hledám, nestíhám, nevím, kam mám jít a dost často vidím padající letadla. Možná je to nějaká porucha, o které nevím.

No, vidíte, a já jsem napsala článek, aniž bych se předem informovala na internetu, co tím vlastně o sobě prozrazuji. :-D

A to já si to, Jitko, odvážně našla. :-)

O létání se mi snad ani nezdálo, nebo si to nepamatuji. Zaznamenala jsem ale, že se zráním se mé sny radikálně změnily a často se stane, že se mi nezdá vůbec nic. Dříve jsem se ze snu budila zpocená hrůzou, že jsem se bála znovu usnout. To už je naštěstí pryč. Teď jsem se ale podívala na netu do snů o létání a nemám ani odvahu sem dát, co to znamená :-) :-)

Dříve jsem létala ve snech často, ale byly to horory. Dokázala jsem se vznést jen tak, že mě pronásledovatelé mohli snadno chytit, ale já vždycky popoletěla a tak stále dokola. Pak jsem před několika lety měla poprvé, ale bohužel i naposled sen, ve kterém jsem se vznesla dostatečně vysoko. V tom snu jsem si uvědomila, že jsem se od něčeho osvobodila. Byl to krásný sen. Od té doby nelétám. Letadlem jsem letěla v roce 1973. K padesátinám jsem dostala let helikoptérou a teď už létání po netoužím. Těším se, až poletím tunelem, ale nespěchám na to, ráda si počkám. :-)