ilustrační foto: pixabay.com

Staré lásky se vracejí

27. 10. 2018

Ano, vracejí. Tak jako loni touto dobou jsem se sešla na pár chvil, ve stejném prostředí jako před rokem, se svou první láskou. A opět léta, kdy jsme se neviděli, a léta, která nám poskytl život, tak ta léta při našem setkání nehrála žádnou roli.

Třebaže jsme skoro půl století dobrovolně svázáni v jiných šťastných vztazích, které nehodláme oboustranně měnit, je naše setkání a chvíle, které spolu strávíme, pro nás oba nebe na zemi. A ani jeden z nás bychom neměnili, zrovna tak, jako se oba modlíme, aby naše příští nebylo poslední.

Můj příběh

Autor: Helena Špalková

Hodnocení:

(5.1 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Vávrová 28.10.2018 12:48

Také jsem si při čtení vzpomněla, že už jste o tom jednou psala. Když se to takto povede, je to dar.

Danka Rotyková 27.10.2018 19:14

Přeji ještě hodně krásných setkání. Užijte si je i za nás, kteří to štěstí už nemají.

Zuzana Pivcová 27.10.2018 19:03

Na Vaše loňské vyznání - přiznání si velmi dobře pamatuji. Já jsem (bohužel,) do stejné řeky nevstoupila a žádného svého někdejšího milovaného takhle nepotkala. Vlastně ano, potkala, ale láska už to nebyla. A jiní už zemřeli. Někdy jsou lásky, které přežívají i svou smrt, ač samy jsou takřka k nepřežití. Tak si ji prožijte tak hezky, jak jen to jde.

Naděžda Špásová 27.10.2018 16:47

Nejsem si jistá, jestli bych to chtěla. Moje velká láska byla ta předposlední. Pak přišel můj budoucí muž. Obřas na něj jen myslím a občas se mi objeví ve snu.

Věra Ježková 27.10.2018 15:07

Tak to vám upřímně přeji i závidím. Právě dokončuji o své první lásce básničku. Nic o něm nevím a ráda bych věděla, jak žil. Ať vám to vydrží. ♥

Eva Mužíková 27.10.2018 13:28

Helenko, já jsem se v loňském roce setkala se svojí velkou láskou v Praze, po čtyřiceti letech.. Bylo to v den íčkovského setkání před Vánoci.... i když bylo krátké, tolik jsme si toho dokázali říci..... snad zase před Vánoci??? Tak ať vaše setkávání pokračuje dlouhá léta.

Dana Puchalská 27.10.2018 12:31

Moc hezké. Držím všechny palce ať to zase vyjde.

Zpět na homepage Zpět na článek

Místo mého srdce – můj domov

Když jsem si přečetla téma této soutěže, napadla mě okamžitě vesnička u Příbrami, kam jsem jezdila…

Věra Ježková

Dobré ráno

Po ránu byl opět mráz, včera dokonce zamrzla i voda v nádrži nahoře u koňského přístřešku. Z…

Dana Straková

Můj seniorský den

Zamýšlím se, jak prožívám ten svůj volný seniorský den. Co dělám, měla bych a co nedělám, na co se…

Libuše Juráčková

Kdo řídí můj život? Náhoda!

Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či jen bohapusté náhody, ale při čtení této výzvy, zadání či námětu k zamyšlení či rekapitulaci nebo hodnocení života jsem se nejprve zasmála, svůj život si přeci řídíme sami, tak jaképak „míní – mění“.

Marta Hrušková

Člověk míní, život mění: Těžká jsou rána důchodců

Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační rána, kdy nebudu muset vstávat po zazvonění budíku, toho hrozného, nepřítele, který dříve každé ráno nekompromisně hulákal na nočním stolku, dokud mě, na pokraji infarktu, nevyhnal z postele.

Alena Velková