Naše druhé ráno v Londýně prosvětlilo jasné slunce. Dnes máme v plánu navštívit řadu londýnských parků. Začínáme tím nejbližším – Kensingtonským parkem. Krátce pod deváté hodině je v parku více lidí, než jsme očekávali. Někteří venčí svoje psy, jiní běhají či jezdí na kole. Zadýchaný tlouštík cvičí na karimatce pod dohledem svého trenéra. Chlapci ve fotbalových dresech pobíhají po trávníku za míčem a jsou povzbuzováni rodiči. A turisté se jen tak procházejí, kochají se a fotografují. Míříme ke Kensingtonskému paláci, který prošel nedávno důkladnou rekonstrukcí. V současnosti jedno z křídel paláce obývá princ Wiliam s manželkou Kate a s dětmi, v minulosti sloužil jako oficiální rezidence princezny Diany.
Kensingtonský palác, pohled z boční strany
Kensingtonský palác, pohled ze předu (bez sochy se to neobejde)
Na dohled od Kensingtonského paláce je kulaté jezírko, jeho klidná hladina s majestátně plujícími labutěmi i s rozdováděnými kachnami přitahuje návštěvníky. I když je už polovina září, stromy jsou stále zelené jako uprostřed léta. Na trávnících je však místy znát dlouhé sucho.
Kulaté jezírko před Kensigtonským palácem
Průhledem mezi stromy registrujeme Albertův památník (výška 53 m), který stojí na jižním okraji parku. Je věnován památce německého manžela královny Viktorie, prince Alberta. Památník je obrácený směrem k Royal Albert Hall. Jde o amfiteátr z červených cihel se skleněnou kopulí, kde je nejslavnější britský koncertní sál.
Albertův památník, v pozadí Albert Hall
Kensingtonské zahrady jsou odděleny od Hyde parku uměle vytvořeným jezerem Serpentine. V roce 2012 se tu dokonce konaly olympijské závody v dálkovém plavání a v triatlonu. My nezávodíme, přejdeme pouze po mostě a vychutnáváme si pohled na hladkou hladinu jezera s odrazy ve vodě. Koutek řečníků (Speaker's corner) jsme v Hyde parku nenavštívili, i když mého muže by to určitě lákalo. Jsem ráda, že jsme se místo toho mohli vychutnat klid a krásu krásných přírodních zákoutí.
Kamenný most přes Serpentine
Někde v Hyde parku
Stále v Hyde parku
Dalším naším cílem je Buckinghamský palác. I ten je vlastně umístěn v parku. Původní Buckingham house si dal v roce 1705 postavit vévoda z Buckinghamu, v současné době slouží jako sídlo královské rodiny. Dorazili jsme sem krátce po jedenácté a shromažďující se dav signalizoval, že se všichni těší na střídání stráží před Buckinghamským palácem. To by mělo vypuknout v 11:30. Našli jsem si výhodné místo na podstavci památníku královny Viktorie, při čekání se vydatně posilňujeme. Hodina H však již dávno uplynula, nic se neděje. Davy se postupně rozcházejí. My potupně nacházíme v průvodci, že od srpna do července se koná střídání stráží obden (pokud počasí dovolí). Ale kdo má vědět, který den je obden, že? Při odchodu od Buckinghamského paláce potkáváme alespoň jízdní pluk královské gardy.
Před Buckinghamským palácem (dav houstne)
Památník královny Viktorie před Buckinghamským palácem
U Buckinghamského paláce (dav se rozchází)
Jízdní pluk královské gardy
Krátce projdeme St. James's parkem, kde je opět jezírko stejného jména. Parky jsou nádherné, teď už chápu, že je Londýňané milují a hojně navštěvují. Bohužel tuto oblast opouštíme, vrháme se do normálních londýnských ulic přeplněných auty a autobusy, abychom se dostali do Westmistru. Procházíme kolem Westminsterského opatství (je částečně pod lešením) i kolem Westminsterského paláce. Motáme se mezi betonovými zátarasy, které tu jsou patrně již natrvalo a snažíme se ulovit nějaké dojmy z tohoto místa. Bohužel i nejznámější věž paláce s hodinami Big Ben je pokryta lešením. Na jižní straně Westminsterského paláce je druhá vyšší Viktoriina věž, u její paty je vchod, kterým vstupuje do Westminsterského paláce královna. My jsme se spokojili s krásným zeleným trávníkem hned vedle paláce a relaxujeme. Je to třeba, síly ubývají.
U Westminsterského paláce (Viktoriina věž)
Pokračujeme třídou Whitehall směrem k Trafalgarskému náměstí. Míjíme zatarasený a pečlivě hlídaný vstup do známé Downing street, i vstup do královských paláců střežený královskou kavalerií.
Nejlepší na této fotce je nápis vlevo (Dejte si pozor, koně mohou kopnout nebo kousnout. Děkujeme)
Dostáváme se na Trafalgarské náměstí, které bezpečně každý pozná podle vysoko se tyčícího Nelsonova sloupu. Stojí zde od roku 1843 a byl vztyčen na počest admirála Horatia Nelsona, který velel britskému loďstvu ve vítězné bitvě s Napoleonem. Náměstí zdobí dvě krásné fontány, v každém rohu náměstí je umístěn podstavec a na třech z nich stojí sochy vojevůdců. Poslední z nich se nazývá Čtvrtý podstavec a je prázdný. Respektive slouží jako výstavní prostor pro díla současných umělců. Dobrý vtípek.
Trafalgarské náměstí, Nelsonův sloup (naštěstí je modrá obloha, proti šedé a zamračené by to nebylo ono)
Na severní straně náměstí je Národní galerie. Naštěstí byla z této části náměstí vyloučena doprava, takže je vhodným prostorem pro setkávání lidí i pro prezentaci pouličních umělců.
Trafalgarské náměstí, Národní galerie
Trafalgarské náměstí, jedna z fontán
Bez návštěvy Piccadilly Circus jsme si prohlídku Londýna nedovedli představit, a tak jsme zamířili i tam. Překvapilo nás, že je to mnohem menší náměstí než Trafalgarské. Navíc je zaplavené turisty, lemované blikajícími reklamními panely, všude narážíte jen na prodejny tretek pro turisty. A vyhýbáte se neustávajícímu proudu aut. Rychle pryč.
Piccadilly Circus
Ještě jednou Piccadilly Circus
Dáváme přednost procházce v Soho (během dne normální či trochu bohémská čtvrť), poté zamíříme do Čínské čtvrti, kde je soustředěna londýnská čínská komunita. Procházíme jakousi napodobeninou orientální brány a ocitáme se jakoby v jiném světě. Najednou jsou všude nápisy v čínskými znaky, rozvěšené lampiony, prodavači nabízejí své zboží na ulicích, z desítek restaurací se line lákavá vůně. Jsme po celodenním putování Londýnem hladoví, a tak neodoláme. Pořádnou čínskou večeří končíme dnešní náročný den.
Někde na cestě do Soho
Zítra nás čeká další „malé aglické dobrodružství“ - přesun z Londýna do Suffolku. Ale o tom zase až příště.
A dvě malé ale praktické poznámky na závěr. Občas každý z nás musí zajít někam, kde chce být určitě sám. Velmi mě překvapilo, že toto nebyl během našeho pobytu v Londýně (ba ani později na britském venkově) problém. Stačilo se rozhlédnout a chviličku pátrat, netrvalo dlouho a člověk objevil nějaké WC. Často sice v podzemí, přístupné po mnoha schodech nebo dokonce výtahem, ale standardně čisté a vybavené. Pokud se platilo, vhodilo se 50 pencí do automatu a člověk byl vpuštěn. Často však bylo WC zdarma. Pohoda.
Druhým poznatkem je nezvykle velké množství automatů na cokoliv a kdekoliv. Automaty nahrazují lidskou práci na mnoha místech, prodávají vstupenky, jízdenky, tekutiny, potraviny, poskytují informace. Jen se s nimi musí člověk trochu sžít.