Život s nevěrníkem. Jaký je?

Nemohla bych zůstat s nevěrníkem, společný život by již za nic nestál.

Jó, jak se říká, co oči nevidí, srdce nebolí. Naštěstí jsem nevěru ze strany partnera nikdy nepoznala. To by byl okamžitý konec. A udržovat manželství kvůli dětem? Blbost největší. Tímto umělým slepením trpí pak v rodině všichni.

Tak nějak nevím... udržovat manželství kvůli dětem, žít s křívdou v srdci celou dobu, nežli se děti postaví na vlastní nohy? Nechtěla bych jen spolužít, ale žít se všm všudy. Třeba nějaký čas sama s dítětem, ale svá. Proto jsem se po dvaceti letech rozvedla a zůstala se sedmiletým synem sama. Nelituji v žádném případě. Ta nejistota, podezírání zda nevěra nepokračuje by byla pro mne daleko těžší, nežli případné finanční i citové strádání.

Dnes je taká doba, že ženská existencia nie je závislá na manželovi tak, ako kedysi. Preto aj pri menších problémoch manželstvo končí rozvodom. My ženy sa cítime viac klamané mužmi, ale oni hrešia so ženami, takže je to 1:1. V živote som takú dilemu neriešila a preto neodsudzujem ani jedno, ani druhé rozhodnutie. Jedno zlyhanie by som asi odpustila, ale keby to bola bežná praktika manžela, tak nie. No a príklad zo života, ktorý sa mi páči a túto ženu som obdivovala. Jej manžel bol známy sukničkár a ona v kolektíve, keď sa dozvedela o jeho avantúre, tak povedala: „Ja som pani XY a ona je XY-ova k...!“

zdravím - nevěra - pořád ještě mě i jen to slovo bolí. Zjistit ji u partnera v pozdnějším věku a to ještě když si myslíte, že máte "hezké manželství" je pecka. Nejprve nevíte co s tím, pak hledáte důvody a nakonec, když se trochu zklidní emoce, chcete odpovědi "proč". Nedostalo se mi toho. zkoušela jsem se s tím srovnat sama, být ve vztahu, kde jsem se necítila součástí a nakonec jsem odešla. dlouho mi trvalo se srovnat s tím, že jsem sama, ale teď už to vyhodnocuji, jako správný krok. Ten, kdo tím ztratil - nejsem já. mám svůj klid a zůstala jsem svá. věřte, že i tohle rozhodnutí chce hodně, hodně odvahy. ať už se rozhodnete, jakkoli, vždy s tím rozhodnutím zůstanete jen Vy. Držím palce

Bohužel, neumím být pokrytecká a strkat hlavu do písku.Mně se tato příhoda stala ,zejména proto, že se muž držel toho" zatloukat, zatloukat..." mi byl ještě odpornější, že se neumí ani jako chlap rozejít a ještě snažil svalovat vinu na mě. Svou straší dceru dokonce své mladší milence zapřel, pžřestože už byl děděčkem. Alimenty na mladší dceru jsem musela od něho dostat až na příkaz soudu. Tak bych chtěla vidět ty odpouštějící, tolerantní manželky chtěla vidět . On dokonce o rozvod ani moc nestál, vyhovovaly jsme mu obě. Brrr

Paní Halatová, dovolte mi jednu otázku. Jste celý život sama?

Nevěra v manželství musí bolet a je traumatická, to jistě ano. Ale (zejména jsou-li malé děti) měla by se "překousnout". Objektivně významnější totiž není sex, ale výchova dětí a také manželské spolužití. K tomu jak známo není tak docela nezbytný sex a trvající milostné vzplanutí, jako spíš starost o partnera, stesk v jeho delší nepřítomnosti a soucit, když se mu něco děje. v tomto souhlas s M. Plzákem.

Myslím, že v takové situaci je těžké každé rozhodnutí. Souhlasím s tím, že když zůstat, pak nevyčítat. Ale co když člověk zůstane proto, aby nebyl sám? To bych viděla větší hrdinství ve schopnosti odejít.

Jen jestli ty dva případy, které popisujete, nejsou jedinci s nějakou menší duševní nemocí. Co nevidím, konkrétně, nebudu si domýšlete. Vím, že .... - třeba byl ten pán stižen chorobnou žárlivostí. A ta žena lékaře? Jen proto, že se povídá, že každý lékař má na noční nějaké dobrudružstvíčko? A pak, vy žárlivci, nemůžete těm "svým", které jste si vzali za "své" držet ruku na intimních místech, aby se neprohřešili. Vzpomeňte na scénku o těch slepicích a kohoutovi - Jiřina Bohdalová a Vladimír Menšík. Manželství není o tom, že JÁ někoho vlastním.