Kdo by neznal populární heslo z dob normalizace: Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu. Socialistický režim byl tak zkorumpovaný, že vzkvétalo kšeftování prakticky se vším, neboť veškeré zboží bylo nedostatkové od potravin, oděvů, léků, náhradních dílů všeho druhu až ke stavebnímu materiálu.
Před několika lety nám měnili plastová okna a já poslouchala historky, jež si vyprávěli mezi sebou řemeslníci o svačinové pauze. Povídalo se o krádežích na stavbách za totalitního režimu, jak brali ze státního téměř všichni, kdo měli možnost. Někdo více či méně, jelikož nic nebylo k sehnání, ovšem našli se i tací, kteří by nevzali ani pověstný šroubek.
"A já znám jednoho, který jednou jedinkrát v životě ukradl jeden pytel cementu a pak se sám k tomu dobrovolně přiznal", ozval se muž ve středních letech.
A začal povídat, že jeho strejda, který patřil k lidem, jimž se příčila jakákoliv krádež, potřeboval nutně cement. Protože nebyl k dostání, odhodlal se k zoufalému činu. Na stavbě, kde pracoval, si během směny, celý zpocený strachy, naložil jeden pytel do svého trabantu. Po skončení pracovní doby jel s výčitkami svědomí domů, když ho cestou zastavila hlídka VB.
"Víte, co jste provedl?", ptali se.
"Ano, ten cement mám vzadu", vykoktal ze sebe.
Jenže oni ho nestavěli kvůli cementu, nýbrž kvůli překročení rychlosti v obci.
Po tomto příběhu se mi vybavila vzpomínka na naši sousedku z dětských let. Byla to vzdělaná žena, učitelka v důchodu, žila sama a já jako dítě jsem jí chodila pomáhat s úklidem a nakupovat. Moje maminka jí někdy dávala obědy, poněvadž neuměla vařit. S příbuznými se nestýkala a hlavně pořád hodně šetřila. Mě si oblíbila, poslouchala moje holčičí starosti a darovala mi starožitný platinový prstýnek se smaragdovým kamenem a brilianty. Slíbila jsem jí, že ho budu uchovávat jako rodinnou památku a nikdy ho neprodám. V zimě skoro netopila a když jsem se ptala, proč se tak odbývá, odpověděla, což se vymykalo mému chápání:
"Musím šetřit, abych něco zanechala státu."
Umřela v polovině osmdesátých let a opravdu legálně sepsala u notáře závěť, kdy vše, včetně družstevního bytu, odkázala státu.
