Adults only. Tento nápis je v zahraničí na hotelech běžný a čím dál častější. Zkrátka, hotely jen pro dospělé. Spousta lidí si totiž nepřeje, aby jim při večeři nebo při odpočinku u bazénu u hlavy vřískaly děti. Tyto hotely velmi často volí senioři. A také mladé páry, které si je vybírají jako cíl svatebních cest. Tedy lidé, kteří chtějí klid, romantiku, relax, ticho.
Naopak jiné hotely se jasně profilují jako vhodné pro rodiny s dětmi. Jsou zabezpečeny tak, aby v nich dětem nehrozily úrazy, jsou tam pro ně mělké bazénky, různé atrakce, které je zabaví. Často je tam animátor, který se o děti postará, kdyby rodiče chtěli klid. Volí je rodiny s dětmi a jsou nadšené, protože ratolesti si tam najdou kamarády, zařádí si, nikdo je neokřikuje. Stejné je to v restauracích.
Majitelé některých tichých a romantických podniků si nepřejí, aby tam hlučely děti, naopak jiné vybudovaly dětské koutky, herny, mají pro děti speciální menu a podniky koncipují tak, aby si v nich užily celé rodiny. Zdá se tedy, že je vše v pořádku, že si každý může vybrat. Jenže opak je pravdou. Někteří lidé mají pocit, že podniky jsou povinny ubytovávat a hostit děti, že se jedná o ukázku diskriminace kvůli věku. Že jde o podobné případy, jako když někdo nedá práci seniorovi jen proto, že mu připadá starý. Že jde o ageismus, jenže naruby. A tak Česká obchodní inspekce dostala několik podnětů, ať prověří, zda o diskriminaci nejde. Její rozhodnutí: Je to diskriminace!
„Bez ospravedlnitelného, legitimního důvodu není možné v žádném případě zakázat vstup či vyloučit ze služby nebo prodeje zboží osoby podle věku,“ uvedla Jana Jelínková z tiskového oddělení České obchodní inspekce. Pokutu už některé hotely dostaly, například hotel Premier Janov nad Nisou a byla z toho slušná kauza. Inspektoři uvedli, že hotel jako důvod vyloučení dětí mladších deseti let z ubytování uváděl snahu zajistit hostům klidné prostředí pro relaxaci. Majitelé hotelu se odvolali, ale nakonec museli zaplatit pokutu pět tisíc. Jde o symbolickou pokutu, ale zákon umožňuje udělit za diskriminaci mnohem více. A tak se další hotely a restaurace bojí a hledají způsoby, jak rodiče s dětmi odradit, aniž by jim za to hrozil postih. Mnozí například na svých stránkách vyjmenovávají, jak nebezpečný hotel pro děti je, jak výrazně je pro ně nevhodný, ale samozřejmě nezmiňují, že by tam neměly jezdit. Jen se snaží rodičům naznačit, že to pro děti není ideální.
Dítě není pes
„Nedávno jsme si manželem vyjeli na wellness pobyt do Krkonoš. Slavili jsme výročí, byl to dárek od vnuka. Moc jsme se těšili. Poukaz sliboval romantický hotel, večeři při svíčkách a různé wellness procedury,“ vypráví sedmašedesátiletá Renáta. „Realita? Kolem hotelu neustále běhaly a křičely tři holčičky. Byly jak z divokých vajec. Jejich matky popíjely a ty holky tam běhaly a řvaly. Když jsme leželi ve vířivce, z vedlejší místnosti se neustále ozýval křik nějakého mimina. Nechápu, jak někdo může vzít malé dítě do vířivky, evidentně se bálo a nechtělo tam být. Vrcholem bylo, když jsme zjistili, že romantická večeře při svíčkách obnáší naprosto normální restauraci, ve které vedle nás seděl u stolu pár s tím křičícím miminem. Máme děti rádi, vychovali jsme tři, máme tři vnuky, ale když přece člověk jeden na relaxační pobyt do romantického hotelu, nečeká, že na něj bude při večeři dítě od sousedního stolu házet mrkvovou kašičku,“ popisuje. Dodává, že personál hotelu byl z hlučných dětí evidentně nešťastný a ostatním hostům se za ně omlouval. „Je to jasný problém rodičů, že do takového zařízení děti berou a nejsou tolerantní k ostatním lidem,“ dodává Renáta.
Podobné potíže řeší v mnoha zemích. Například Rudolf Markl, majitel restaurace na německé Rujáně, se stal známým po celé Evropě poté, co s ním přinesla rozhovor německá agentura DPA. Popsal v něm, jak se pustil do boje se zákazníky, kteří přicházejí s dětmi. Normálně vyvěsil na dveře ceduli s přeškrtnutým motivem dítěte. Dočkal se kritiky, že jde o podobnou značku jako je ta, která zakazuje vstup psům. Jenže dítě není pes, kritizovali ho mnozí. „Už to dál nešlo. Děti rozlévaly nápoje, trhaly ubrusy, poničily starožitný stojan a rodiče je nezvládali krotit,“ uvedl majitel podniku, který je v místě proslavený tím, že je jedná o kopii starodávných hospůdek, takže je plný starožitností a jejich replik, zkrátka, má hezkou výzdobu. Na druhé straně v přímořských letoviscích vůbec nikdo neřeší, jestli se majitelé hotelu rozhodnou nějakým způsobem korigovat, koho chtějí za hosty a koho ne.
Zahoďme přehnanou korektnost
„Běžně si s kamarádkou rezervujeme ve Španělsku hotel, který je jen pro dospělé. Jezdí do něj převážně němečtí senioři. Umíme německy, tak si tam vždycky popovídáme, našli jsme si tam přátelé. Je tam klid, večer animátor dělá hry pro dospělé. Neřve tam hudba, večer pouštějí muziku našeho mládí. Mladým lidem, natož dětem, by se tam stejně nelíbilo,“ vypráví pětasedmdesátiletá Marta z Prahy.
Majitelé cestovních kanceláří pozorují v posledních letech jasný trend, že lidé přesně vědí, co od dovolené očekávají a jaký hotel chtějí. Rodiny s dětmi se předem zajímají, jestli je hotel vhodný pro děti, zatímco páry či senioři se velmi často ptají, zda hotel, o kterém uvažují, je klidný, ideálně jen pro dospělé.
„Na tom přece není nic špatného, když člověk řekne, že hledá hotel, do kterého nejsou pouštěny děti. Zahoďme předsudky a přehnanou korektnost,“ říká Tomáš Hubka z cestovní kanceláře Delfin travel, specializující se na pořádání zájezdů pro lidi vyššího věku. „Dovolená je přece od toho, ať nám ji nic nenarušuje. Některé hotely, do nichž jezdí rodiny s malými dětmi, například servírují jídlo na nádobí z plastu, aby je děti nerozbily. Mnozí lidé si ale chtějí večeři vychutnat, mít při ní klid. Tak proč by měli jíst z plastového nádobí a poslouchat křik dětí?“ dodává.
Jan Papež z česká asociace cestovních kanceláří a agentur rovněž potvrzuje, že posledních pár let registruje zvýšený zájem lidí o hotely, do kterých malé děti nemají přístup. Takže provozovatelé hotelů v přímořských letoviscích si evidentně s možností, že se dopouštějí diskriminace kvůli věku, hlavu nelámou. Možná, že by jim řeči o diskriminaci byly k smíchu a vůbec je nechápali.
V Česku začíná být situace jiná. Majitelé hotelů a restaurací musí pečlivě volit slova, jak naznačit, že opravdu není vhodné přijít s malými dětmi wellness hotelu, do nějž klienti jezdí za klidem a tichem. Zkrátka, je to problém, o kterém se zřejmě ještě bude hodně mluvit, protože na rozdíl od předešlých generací, které nebyly příliš zvyklé s malými dětmi cestovat a navštěvovat restaurace, současní rodiče malých dětí převážně mají pocit, že s miminem se sluší a patří jezdit úplně všude. A že všichni musí s nadšením poslouchat, když dítě pláče, běhá nebo křičí.
