Na to už jsi stará aneb Stáří ve škatulkách

Záleží na tom, v jaké kondici duševní i tělesné seniorka je. Oblékám se tak, jak mě to vyhovuje , v čem se cítím dobře . A na jakou akci půjdu. Myslím si, že mládí a trochu už životu rozumím. Pokud někdo na nás seniory kouká s despektem, je to jeho problém.

Jaká jsem, taková jsem, ale doufám, že nebudu ani za pár roků říkat, že jsem na něco stará. Když bych si nevzala sukni nad kolena, tak proto, že cítím, že mi nesluší, stejně tak, jako nějaký usedlý beztvarý kabát... nejsem stará ani na mahagonové vlasy, růžovou bundu a velkou chlupatou "zimní" kabelu (už se zase těším, jak bude leckomu připomínat psa) - a třeba supermoderní muziku neposlouchám proto, že se mi nelíbí, a ne proto, že by byla už jen pro mladé. A když se mi některý den nehodí vařit, dám si něco v "mekáči" nebo v KFC a nemám pocit, že by se tam na mě někdo udiveně díval - ale možná, že už špatně vidím.

Myslím, že v tom, ja se dnes oblékáme a nebo co čteme, je opravdu svoboda. Alespoň já si ji užívám. Ale třeba na kosmetice jsem byla jen 1x v životě a ne proto, že bych si ji nemohla dovolit. Je to jen moje rozhodnutí. V oblečení se musím cítit dobře a je mi jedno, jestli s tím ostatní souhlasí.

Pánbůh zaplať, že žiji tak, jak žiji - možná mladším životem, než třicetileté stařeny. A že bych šla okopávat mrkev nebo si oblékla kutnu, to určitě ne. Plotnu jsem dávno přikryla flórem, takže nehrozí, že by mi naši mladí koupili nové vydání Kuchařky naší vesnice. Mě aktivity se točí kolem módy, hudby, sportu, kultury a vzdělávání, cestování, setkávání se s přáteli a to hlavní - nechávám se opečovávat a rozmazlovat jak u kadeřníka, v kosmetických salónech nebo různými příjemnými masážemi.

Paní Slávko, musím se smát, ale sama sobě. Jako bych prvních devatenáct řádků Vašeho příspěvku psala já, někdy před čtyřmi lety, v době, kdy jsem neznala sama sebe. "Ve své podstatě pravda, ale vadí mi ...." V tom jsou napsány dvě naprosto kontraproduktivní věci. Máme v sobě hodně podobného, ne-li naprosto schodného, jen v předposledním odstavci tohoto článku jsem četla něco zcela jiného než Vy. Také jsem vždy "chytala hned na první našlápnutí". Dnes už jen sporadicky, ale vyslovení vlastního názoru, plynoucího pouze z vlastních zkušeností se nebojím. Dnes už bych k tomuto článku, z Vašeho příspěvku, napsala pouze něco z posledních řádků. "To co vidíme na druhých jsme v podstatě my, jen si to neuvědomujeme".

Ve své podstatě pravda, ale vadí mi,že okopávání mrkve na zahrádce je dle autorky podřadná a nevysilující práce pro už nemožné starochy,asi zahradu nemá,protože by věděla, co nejen okopávání- mrkev se spíše musí důkladně vyjednotit- i 3x po sobě, aby z ní něco bylo-přináší. To teda ,,adrenalin"je.Je třeba si to jednou zkusit a celý záhon- pak raději půjdete letět balonem,zvládat nejdelší přemostění v ČR,sjet divokou bobovou dráhu či bůhvíco ještě.Mám za sebou obojí,a mrkev je horší!!! Chci říci jen to,že člověk ,který se opravdu věnuje pracem kolem domu a zahradě a pořádně maká,má kondičku, většinou i na ty vaše adrenaliny. Stejnou výtku mám i k tomu moři,nejezdíme tam s mužem právě proto,že nám vadí povalování a nicnedělání, raději hory a túry,takže jsme taky out? A že nevařím moderní smíchanice z exotických surovin a nejím všechna doporučená zrní, vařím klasicky- to ovšem chce čas- tak jsem taky odepsaná? Tak toto ne. Vybírám si,třeba móda pro mladé se mi z 90% líbí a klidně si něco z oblečení pro mladé koupím,jsem schopna jít s nimi do nejrůznějšího cvičení, na různé akce a pod. Věk totiž někdy jen číslo je. Je třeba si taky trochu věřit a nedat se oblbnout všelijakými radami ,,kamárádek,,spolupracovnic,vizážistek a stylistek z bulváru,prostě zhodnotit se a zkouknout se sám ,ostatní jsou totiž ve velké míře škodiči,závist je zlá.

Takhle o sobě neuvažuji a nikdo se mnou tak nemluví. Nikdy jsem nebyla diblík, celý život jsem spíš konzervativní, myslí mi to ještě celkem dobře, mám dost zájmů. Ano, lidé jsou různé, věk je jen číslo. Každému, co jeho jest.

Článek se mi líbí, právě ve smyslu, že si každý může psát a říkat co chce, neboť co se jednomu líbí, druhému se líbit nemusí. Stejně tak, já mohu napsat svůj názor a nekritizuji to, co napsal druhý.

Jen k těm knihám - jsi stará, tak Javořickou! A to je nejen v rodině, ale i v knihovně či v knihkupectví. Pokud takovou literaturu upřednostňuje právě ta naše babička, tak to ještě neznamená, že je oblíbená u všech. A lidí, kteří neovládají moderní technologie znám víc mezi mladými, než mezi mými vrstevníky. Mládež totiž většinou ovládá hry a sociální sítě, ale pořádnou informaci není schopna vyhledat.

Já mám dva syny a ještě nikdy mi nic tak nevhodného neřekli. Na druhé straně je fakt, že nejsem žádná průkopnice v tom nosit sukně pod hýždě po šedesátce. V té rodině, o které se tam píše, kdyby s babičkou komunikovaly - předpokládám, že ty dvě jsou ženské - věděly by, co čte a co ji zajímá. Já od syna dostanu jako dárek knihu takovou, kterou jsem chtěla a kterou přečtu jedním dechem. Ví, že ráda čtu a také ví, jakou hudbu ráda poslouchám. Nevím, kde se vzal ten dojem mezi mladšími lidmi, že každý, kdo je starší šedesáti let, poslouchá výhradně dechovku. On také ne každý, kdo je pod věkem třicet let, poslouchá výhradně techno. "Tak proč z toho dělat vědu?" - jak čtu v jednom příspěvku. Vědu z toho dělají jen a jen ženský. Vzájemně se pozorují, která má víc vrásek, víc povadlé pozadí nebo popředí. Mně je toto naprosto lhostejné. Jaké jsem, taková jsem. Muži takové ptákoviny nerozebírají. Ta paní Skopalová - co je to podle Vás "většina seniorek"? Že se "většina" nenasouká do velikosti 36? A co Vy, vy se "nasoukáte"? Vy jste přesně ta ženská kritička o kterých píši výše.