Tedy povím vám, že kdyby mi v létě někdo řekl, že v listopadu pojedu na houby, tak bych se asi zasmála. No a vidíte, sv. Martin mi splnil mé přání.
Už jsem se tu zmiňovala o tom, že moc rádi jezdíme na houby do Starých Splavů, Letos to s houbařením bylo hodně špatné, tedy u nás určitě. Navíc byly všude okolo zákazy vstupu do lesů a bylo vymalováno. Výlet do Splavů si každoročně dáváme s dcerou jako takovou třešničku na dortu, ale kvůli suchu to vypadalo bledě. 10.11.18 jsme byli na návštěvě u mé sestry ve Vroutku. Tamní lesy jsou také naše oblíbené, tak jsme se tam po obědě na chvíli zajeli podívat. Dceřin přítel zůstal v autě, já, Terka a Anička jsme napochodovaly do remízků a během chvíle našly asi 20 podborováků. Vzhledem k tomu, že jsme měli domluvenou ještě jednu návštěvu, tak to muselo stačit.
Abych to zkrátila. Slovo dalo slovo a cestou domů jsme se s dcerou dohodly, že se na sv. Martina pojedeme do Splavů podívat. Nedělní ranní vstávání moc nemusím, ale co člověk pro houby neudělá, že jo. Když jsme vyjížděly z Ústí, tak lehce pršelo, ale Máchovo jezero nezklamalo. Našly jsme sice ‘‘houby‘‘, tedy, abych byla přesná 4 kousky modráků, ale les a jezero mi to vynahradily.
Není nic krásnějšího, než ticho při procházce lesem, podzim se tu barevně vyřádil, plný košík bych sice brala, ale to, že jsme i letos navštívily Staré Splavy mi bylo dostatečnou útěchou.
Možná, že při pohledu na fotky pocítíte také ten klid a krásu okamžiku.