Babi, přece nemůžeš řídit

Jezdím již velmi dlouho a často, na vesnici je auto nutností. Řízení auta je na mě, jezdím i dost velké vzdálenosti na dovolené, s pejsky na výstavy a p. Vozím vnučky a kdybych si nebyla jistá, přestala bych jezdit. Doufám, že to ještě dlouho nebude zapotřebí.

Já jezdím jen na nákupy, nebo na kratší výlety. Netroufla bych si na dálnici, rychlá jízda mi nevyhovuje. Vadí mi, když na mne v úseku, kde je zákaz předjíždění řidiči troubí, přestože jedu okolo 80 ti km i více. Nikdy jsem za celých 55 let nezpůsobila žádný dopravní přestupek, v okamžiku kdy zjistím, že moje jízda není stoprocentně bezpečnà, jezdit přestanu.

Nejezdím ve tmě, snažím se vrátit se za světla. Když musím jet, jedu velmi opatrně, oslňují mne protijedoucí auta.. Bojím se, že neuvidím chodce na krajnici.. Lékař mi řekl, že mohu jezdit , proč ne. Nějak mě to ale už nebaví.. Binokulární brýle jsou pro mne nutné.. Vidím na palubní desku i na krajinu..

Mohu k tomuto tématu pouze s politováním napsat, že jsem přestala řídit auto, když se mi zhoršil zrak a já dostala nové brýle se kterými jsem se musela naučit chodit i po schodech . Do auta už jsem si nesedla, protože jakékoliv pootočení hlavou jsem měla jinou vzdálenost. Moc mě to mrzelo, neboť jsem velmi ráda jezdila autem a teď se jen nechávám vozit manželem, který má ještě dobrý zrak.Nikdy bych neriskovala životy jiných na silnici .

Chodím každé dva roky na vyšetření k očnímu lékaři a pak ještě k internistovi. Potvrzení o svém zdravotním stavu odevzdám svému praktikovi a ten mi vystaví doklad o tom, že mohu opět dva roky řídit auto.Nevím tedy proč bych nemohla jezdit autem. Jedu bez problému trasu Plzeň - Přerov a zpět, včera jsem byla v Praze a vrátila jsem se domů v pořádku. Na cestách se setkávám s mladými řidiči, kteří jsou nesoudní, riskují a je vidět, že jim chybí řidičské zkušenosti. Auto mám vybavené přední i zadní kamerou a aktuální navigací. A perlička na závěr - moje kamarádka, které je 85 let řídí svoje nové autíčko každý den a za každého počasí. A věřte, že i v Plzni je velmi silný autoprovoz.

Také jsou velmi přísné kontroly pro starší řidiče a oční lékaři mají povinnost informovat praktického lékaře o výsledcích vyšetření.

Mám kamarádku, lékařku, jako já 74 let a stále perfektně pohotově řídí auto. Bydlí mimo Prahu, na kraji města a musí vše zařizovat autem (nákupy, cestování), protože všude to má minimálně hodinu pěšky. Jezdí několikrát týdně. Ve vyšším věku je nutné jezdit často a mít dobrý zdravotní stav - oči - stále kamarádka čte bez brýlí, nepotřebuje ani brýle na dálku.

Já (v tomto případě naštěstí) neřídím, takže nemůžu nikoho ohrozit. Už jsem dvakrát při výstavách autoveteránů viděla stánek coby kontrolní stanoviště pro řidiče seniory, kde si mohli nechat zdarma zkotrolovat zrak a udělat nějaké testy, zda jsou v pořádku. Někdo ze známých si ale omezení nepřipustil a, i když po mozkové příhodě nedostal od lékaře doporučení k jízdě, jezdil tajně dál. To je pravda, posuzuje se každý sám a někdo je, jako ostatně i v jiných záležitostech, značně nesoudný.

Jsem na straně bezpečnosti. Zároveň vím, že by neměla existovat žádná omezení jen kvůli vyššímu věku. Ale - přímo v mé rodině byla v minulosti 70-ti letá řidička, která řídila denně a byla až do vysokého věku velmi zdravá a vitální. Na pohled bez problému. Avšak nejméně posledních 10 let nebyla při řízení pohotová tak, jak by měla. Byla to manželova maminka. Všichni okolo o tom věděli, ale strkali hlavu do písku. Zaštiťovali se tím, že s brýlemi dobře vidí. Ale důležitá je i ostražitost, akceschopnost a rychlost rozhodování. Bohužel, posouzení schopnosti k řízení je převážně jen v rukou každého řidiče. A pokud k lékaři nejde ....

Silně doufám....-, že případ šestasedmdesátileté Lenky z Ostravy, která si, po čtyřiceti letech bez řízení, nacvičila cestu do supermarketu a zpátky a jezdí tam jednou za dva týdny...., tedy doufám, že to je fabulace pro účely tohoto článku. Nechci nikdy, nikoho takového na silnici potkat ani se nechci dočkat nějakého neštěstí při parkování nebo vyjíždění z parkovacího místa.