Penzista Fanouš Hovorka se cítí jako znovuzrozen. Přesně po roce se vrátil do prodejny jako ostraha. Třináct a půl roku strávil mezi parfémy. Byl odejit, neboť padáka dostala celá jeho agentura. Najednou se naskytlo pokračování. Objevil se v jiné prodejně v nákupním středisku. Přestoupil ze člunu na velkou loď. Musel rychle zapomenout na známé prostředí a úzký kontakt se zákazníky i prodavačkami. Zde je všechno odlidštěno, na nic není čas.
Nejdříve jej překvapilo zařízení u dveří, které píská. Nenápadně se zeptal kolegy, co je toho příčinou. No a bylo mu vysvětleno, že na zboží je čip, který neodstraněn u pokladny prozradí zloděje. Věřil, že to kolega neprozradí paní vedoucí, aby nezjistila, jakého ji přidělili vola. V bývalé prodejně totiž zařízení nebylo, neboť před deseti lety by ohrožovalo lidská práva zákaznic hrabáním ostrahy jejich v tašce! Obchod pokračuje, práva nepráva.
Fanouš Hovorka je v celé prodejně sám. Logicky by měli být dva. Jeden u dveří a druhý na place. Šetři se. A tak se kolikrát ozvalo pípání, když byl někde na obchůzce. Dvakrát zachytil ženu, vybalil tašku a nahmatal čip, který pokladní zapomněla odstranit. A pak mu to došlo. Ty ženy totiž, když to zapípá, chodí k pokladně samy!
Slouží se jedenáct hodin v kuse. Neustále na nohou. Za celou tu dobu pouze dvakrát patnáctiminutová přestávka. V té přestávce musí hlídač něco sníst a hlavně si sednout! Fanouš zneužívá toho, že mu ty přestávky paní vedoucí neměří, takže odpočívá vždy půl hodiny.
Jednoho dne se v prodejně objevil relativně mladý muž, asi padesátník. A že by rád také hlídal v této prodejně. Dobrák Fanouš jej provedl prostředím a předal číslo mobilu na svého šéfa. Ten se dostavil, pána si prohlédl a okamžitě přijal. No, a protože jeden odešel a druhý přišel, dohodli se ti dva, že budou sloužit každý vždy dva dny po sobě.
Při nástupu a po roční pauze, musel novic sloužit tři jedenáctihodinové směny po sobě. Léta jsou tady, takže při té třetí šichtě se kroutil všelijak. Bolest v kříži jej nutila k častým shybům. Na konci třetí šichty se doslova ploužil a směnu opustil poněkud nejistým krokem. Později se to neopakovalo a hlídač v pohodě odsloužil sto hodin!
V prodejně chyběl rozpis směn na příští měsíc. Celou neděli sedí Fanouš u telefonu. Navečer se dovídá zdrcující opověď. Paní vedoucí vás nechce!
Člověka to zamrzí. Ale je pod jeho úroveň paní vedoucí vyhledat a dotázat se jí. Ona platí, ona poroučí. Manažer jenom krčí rameny.
,, Budu třeba čistit záchody rukama! Doma sedět nebudu“, rozhoduje postižený. A příležitost na sebe nenechá dlouho čekat. Jeho manažer má těch aktivit spoustu. Pravil: ,,Něco ale pro vás, pane Hovorko, mám! Budete vlastním pánem. Budete pracovat sedmdesát hodin měsíčně za sto korun na hodinu. Budete uklízet střídavě dvě haly. Velkou pět hodin a malou tři hodiny. Nejste vázán nástupem, ale práce musí být udělána perfektně. Jsou to sklady německé zasilatelské firmy.“ Manažer ovšem neprozradil, že firma sídlí na venkově, padesát kilometrů od Brna, bez vlakového spojení. Na místo odvezl manažer adepta vlastním automobilem. Tonoucí se stébla chytá. Lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše. A tak adeptovi uniklo, že do práce pojede jeden a půl hodiny vlakem s jedním přestupem, půl hodiny autobusem a dva kilometry pěšky polní cestou. A toutéž cestou zpět! Čtyři hodiny cesta pro tři sta a pět set korun za den! Na takové podmínky může přistoupit jenom hlupák!,, Je to ale pořád lepší, než čistit záchody rukama!“ honí se hlavou zcela zblblého propuštěnce.
Automobil se dvěma muži přistál u komplexu zcela nových budov, umístěných za moravskou vesnicí. V kanceláři obdrželi oba pánové čipovou kartu na podpis. Manažer přivedl Fanouše do kumbálu se smetákem a čistícími prostředky.,, Tak tohle bude vaše království. Zametat budete tím způsobem, že před sebou budete tlačit velký smeták a do kbelíku budete odklízet nametené smetí. K tomu budete mít ještě lopatku a smetáček! A tak došlo Fanoušovi Hovorkovi, že se z něj stal na stará kolena metař, neboli počisťovač!
Všem hrůzám ale ještě nebyl konec. V rohu obrovské haly čekal metaře bateriový čistící vozík! Fanouš Hovorka, železniční důchodce, nikdy nic v životě neřídil! Manažer v roli instruktora se velice divil, že žák nepochopil, že se při startu musí otočit klíčkem.,,Tady máte pedál, tady brzdu. Tahle páčka stlačena dopředu jede tam, v opačném případě zpět. Tímhle čudlem pustíte kartáče a tímhle vysoušení. Zajeďte k místnosti, kde musíte vozík napustit vodou a kde se pak vypouští špinavá voda. Ke dveřím musíte nacouvat!“
Rozkročený instruktor pak sledoval scénu hodnou filmové grotesky. Žák ne a ne k těm dveřím zacouvat. Po dlouhých útrpách se mu to konečně podařilo. Po půlhodině se k činnosti připravený vozík dal do pohybu. Fanouš vrazil do prázdných krabic! Adept pochopil, že jej manažer asi potřebuje. Lomil rukama a v jeho výraze se zračit údiv, jaké dřevo sedí na vozíku. Nevyhodil jej však! Ještě byl žák upozorněn, že vozík se otáčí na obrtlíku. Přijedete těsně ke stěně, nepřestáváte pojíždět, pootočíte volantem a vozík udělá čelem vzad! Pak ještě následovala instruktáž, jak si poradit při poruše. No a nashledanou. ,, A uvědomte si, že jsme firma, která nemá s touto firmou nic společného, nikdo vám nic nepůjčí a nikdo neporadí !“
Příští týden se Fanoušovi slil do jednoho neskutečného dobrodružství. Odjezd z domu vlakem před sedmou a pak autobusem a polní cestou slavný příchod do kumbálu o půl desáté. Cožpak zametání ještě ušlo, ale jízdní produkce byla natolik zajímavá, že se bavili řidiči bateriových vozíků. Fanouš šmejdil bez nějakého zvláštního plánu, kličkoval mezi krabicemi a zanechával za sebou vlhkou šmouhu a točil se s vozíkem jako s elektrickým vozíkem v Luaparku. A tak metaře napadlo: ,, Všude jsou kamery. Jestli můj výkon někdo pozoruje, musí mne vyhodit!“
Konec nastal předpokládaným způsobem. Ten den byl jakoby vystřižen z veselohry.
V rodné vísce začal děj čtyřicetiminutovým zpožděním vlaku. V Brně přípojný vlak odejel. Nečekal pochopitelně ani autobus. A tak poutník doklopýtal ke komplexu budov o půl dvanácté. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že hala je uklizena! A na jeho vozíku pojížděla bravurně žena středních let.,, Tak to asi má být, kam se na ni hrabu. Manažer mi ji poslal na ukázku, jak se to má dělat!“ Pak byl vyveden z pochybností drsnou skutečností. Paní zastavila a pravila: "Pan Horáček se vás nemohl dovolat, máte mu zatelefonovat!“
Manažer oznámil, že ta žena je bývalá uklizečka, zná to tam a vrátila se z mateřské dovolené. A prý Fanoušovi poslal esemesku!
A skončilo dobrodružství metaře, neboli počisťovače, Fanouše Hovorky.
Další dva dny tráví aktivní senior u počítače. Hledá práci. Nedošlo mu,že o relativně zdravé seniory je kvůli levné pracovní síle zájem. Zaslepen beznadějí, nechal se zlákat k činnosti, každému normálnímu člověku nepochopitelné.
Povedlo se! Příští týden nastupuje jako ostraha v nové prodejně. Bude to méně hodin a v malém obchodě. Musí věřit, že se opět neznelíbí paní vedoucí. Ale nadále jej přestanou děsit ve spánku zdivočelé bateriové vozíky!
