Podzim obzvlášť naléhavě připomíná, že příroda v našich zeměpisných šířkách má jednu velkou nevýhodu: v zimě spí. A tak není od věci pořídit si její kus domů – třeba v podobě akvária. Akvaristika je také vynikající hobby pro ty, kdo z nějakého důvodu mají problém s pohybem ve skutečné přírodě. Především ale každému nabízí skvělé uvolnění.
Zelenavý svět, jímž pomalu proplouvají ryby nevšedních barev a tvarů ztiší, rozbouřený tok myšlenek lépe než jakýkoliv meditační obraz. Akvárium ale není jen pohyblivý obraz, nebo estetický bytový doplněk, televize, jejíž obrazovka nabízí děje i bez antény a kabelů. A je také mnohem víc než jakýsi mokrý chov domácího zvířete, které nepotřebuje venčit. Představuje totiž téměř kompletní ekosystém v malém, ponorku naruby, v níž do vašeho bytu připlul kus vodního světa odkudsi z Amazonky či afrických jezer. Blahodárné působení akvária na nervovou soustavu ostatně možná vyplývá i z toho, že jde vlastně o jakýsi návrat ke kořenům, protože život (a tedy i my) pochází z vody.
Jak tedy začít?
Dnes už samozřejmě není problém objednat firmu, která zařídí akvárium na klíč podle vašich představ. Kromě předností to ale má dva zásadní nedostatky. Jednak to není zadarmo, především se tak ale připravíte o mnoho radosti.
Pokud se rozhodnete pořídit akvárium svépomocí, trh vám mnohé usnadní. K dostání jsou celé soupravy (sety), v nichž kromě akvária najdete i osvětlení, topení, vzduchování a filtraci. Je ale dobré se přesvědčit, zda všechny prvky systému jsou opravdu kvalitní. V setech často bývají akvária z průhledného plastu, která se poškrábou snáze než skleněná.
Velkou pozornost je třeba věnovat umístění akvária v bytě. Místo musí splňovat následující předpoklady:
- nesmí být v přímém dosahu slunečního světla
- nemá být v místě, kde příliš kolísá teplota
- podklad musí být pevný a mít dostatečnou únosnost
- pod nádrží musí být podložka z měkké hmoty (polystyren či pěnová guma)
- nádrž by měla být přibližně ve výši očí sedícího člověka
Důležitým parametrem je velikost akvária. Obecně platí: čím větší, tím lepší, protože velký systém se snáze vyrovnává s možnými výkyvy teploty i složení vody a ryby se v něm cítí lépe. Akvárium pod 15 litrů už je jen trápení rybiček, u velmi velkých nádrží ale musíme myslet na únosnost nábytku, podlahy a někdy i statiku stavby.
S bublinkami, nebo bez?
Sety asi většinu zájemců moc neuspokojí, především ti náročnější si raději zařídí akvárium podle svého. Dnešní nádrže jsou nejčastěji lepené ze skleněných desek. Je možné je nechat zhotovit na míru. Velmi působivá jsou akvária zabudovaná do nábytku či stěn, takže je skryto veškeré technické zařízení a dokonce i úroveň hladiny. Jde tedy o skutečné okno do podvodního světa.
Součástí akvária jsou technické prvky, některé nezbytné, jiné méně:
Osvětlení - Téměř nutné. V akvaristických obchodech se prodávají speciální zářivky různých rozměrů, jejichž světlo má vhodnou spektrální skladbu, navíc neprodukují tolik tepla. V poslední době se začínají objevovat akvaristická osvětlení využívající světelné diody (LED), které jsou ještě úspornější.
Topení - Topné trubice jsou dimenzované podle obsahu nádrže, kterou mají vyhřívat. Samozřejmou součástí je termostat regulující provoz podle nastavené teploty. Ve stále vyhřívaných bytech u méně náročných ryb být nemusí.
Filtrování - Nejjednodušší filtry "cedí" vodu skrz molitanové vložky buď s pomocí vlastního pohonu, nebo proudem vzduchu z vzduchovacího kompresorku. Vložky je třeba pravidelně propírat. Složitější a dražší filtry využívají speciální substráty, na nichž se usazují mikroorganismy čistící vodu. Velké nádrže s vyváženým ekosystémem se bez filtru často objedou.
Vzduchování - Nezbytně nutné je jen tam, kde je v nádrži příliš mnoho ryb nebo příliš málo rostlin, jinak bublinky unikající z pórovitého kamene na dně plní spíš okrasnou funkci. Kompresorek by měl mít co nejtišší provoz.
Zařizování nádrže
Pro běžné byty jsou nejvhodnější tropická sladkovodní akvária. Mořské akvárium sice také má svůj půvab, je však nesrovnatelně náročnější na provoz, údržbu i znalosti. Běžná akvaristika je proto především chovem ryb a rostlin pocházejících z tropických řek a jezer Afriky, Jižní a Střední Ameriky i Asie.
Na dno akvária patří propraný říční písek, teprve na něj dekorační kameny nebo kořeny (ty pouze z obchodu, neboť volně nalezené v přírodě budou v nádrži brzy zahnívat). Dno se má mírně svažovat k přednímu sklu.
Rostlinky si pro začátek vybereme levnější (nejčastěji jde o druhy rodu Cryptocorine) a zasadíme je ještě před napuštěním akvária vodou. Místo, kde kořínky přecházejí v nadzemní část, by mělo být již nad povrchem písku. Kořínky pro jistotu zatížíme malým kamínkem.
Akvárium opatrně napustíme odstátou vodou (nejlépe přes kus papíru položený na hladině) Po napuštění je dobré alespoň týden čekat až se vzpamatují rostliny, vyprchají z vody zbytky škodlivých látek a ustálí chemismus vody.
A nakonec ryby
Teprve pak mohou do nádrže přijít ryby. Vodítkem pro začátečníka může být cena: levné druhy se snadněji chovají i rozmnožují. Pokud ale nechceme ryby trápit, o druhu, pro který se rozhodneme, si zjistíme alespoň základní informace. V nádrži bez vzduchování by mělo na jednu rybku připadat 3 až 5 litrů vody (podle velikosti ryb). Mělo by jít o neagresivní a podobně velké druhy. Užitečným pomocníkem v každé nádrži jsou "čističi" - sumečci rodu Ancistrus, kteří budou nádrž zbavovat řas.
Některé ryby vhodné pro začátečníky:
zebřička pruhovaná - Brachydanio rerio
živorodka duhová ("paví očko") - Poecilia reticulata
mečovka mexická - Xiphophorus helleri
krunýřovec ("čistící sumeček“) - Ancistrus sp.
tetra neonová ("neonka") - Pracheirodon innesi
čichavec zakrslý - Colisa lalia
skalára amazonská - pterophyllum scalare
pancéřníček skvrnitý - Corydoras paleatus
