Přestat kouřit na stará kolena?

Jeden měsíc, to je to nejhorší, ta první doba. Chce to vydržet, třeba se i někam podívat, dopřát si dovolenou. Já vydržela nekouřit 11 měsíců. Nejde jen o peníze, ale o zdraví. Po deseti letech nekouření, prý se buňky v těle natolik vymění, že na tom budete tak, jako by jste nikdy nekouřil. To přece za to stojí.

Po 60 létech usilovného kouření jsem přestal. Držím se 1 měsíc. Je to děs. Vůbec se nedivím, že když narkomanovi dojdou drogy, klidně někoho zabije. Mám stejné pocity. Někdo říká:"Co na tom světě máme, mimo toho napití a pokouření"? Pít alkohol už nemůžu a teď ještě tohle. Motivace 3 100 Kč měsíčně mi připadá slabá. Chuť na cigáro je čím dál silnější, život se mi jeví jako prázdný, nudný. Asi zase začnu.

Já na cigarety neměla už jako studentka, nemusela jsem čekat na malý důchod! Jsou lepší věci, než nikotinové tyčinky. Jsem ráda, že nemusím dýchat cizí cigarety ani v restauraci, ani jinde. Líbí se mi hláška jednoho pracovníka s mládeží. Při pohledu na kuřáka nadšeně vykřikne: Konečně něco lepšího, než kyslík!

Můj tchán kouřil. Pak oslavil 70. narozeniny. Jednoho dne šel do kopce a zadýchával se. Přišel domů, vyhodil cigarety a řekl: od dnes nekouřím. A nekouřil. Můj manžel přestával každoročně kouřit na Silvestra. Prvního ledna, když se probudil, nasnídal, začal obíhat sousedy, kdo mu dá cigaretu. Můj otec kouříval 100 cigaret denně. Kouřil asi od osmnácti roků. Pak, to mu bylo 48 roků, přestal a nikdy znovu nezačal. Jezdím s vnukem na zájezdy. Na zájezdy jezdí většinou ženy. Je až směšné, když je zastávka a některé i starší a staré ženy honem, honem utíkají, aby si zapálily a párkrát šlukly. S tím nikdo nic nenadělá. Ještě bych chtěla říct, že můj tchán i manžel, oba zemřeli na rakovinu. Tchán měl rakovinu tlustého střeva, manžel rakovinu prostaty. Otázka je, zda to bylo z kouření anebo proto, že se narodili a žili na středním Slovensku, kde se těžil a pálil magnezit. V té vesnici totiž polovina obyvatel vymřela na různé druhy rakoviny.

Jitko Hašková a Karle Boháčku, vy jste dva zástupci z těch řad "zatím nedůchodců", kteří svou nenávist k světu ventilují tímto směrem? Chudáčci.

taky přidám trošku do mlýna.Rozhodla jsem se nekouřit o letošních prázdninách.ale dělám to jinak - utvrzuji se v tom,že když nechci,tak nebudu - tedy 2x za měsíc si koupím krabičku a tzv,pokouším svědomí.Je pravda,že nesmím mít doma cigarety,prostě je to tak,že je nemám - nekouřím-Na to nemám,jako moje známá,která má poslední krabičku doma v kredenci a již si nezapálila.Zajímalo by mě,co na to ostatní ,co bojují s nikotýnem.Děkuji za odpověd

Co jsem se jen namluvila, aby manžel přestal kouřit. A když už mu bylo opravdu zle, zapálil si a hned cigaretu zahodil. Nikdy ale neměl sílu přestat. Každý je prostě jiný.

Muj dedecek kouril fajfku a slukoval, jen v 90 letech se mu podarilo propalit si kapsu u nedelniho saka od spatne vyklepane fajfky a to byl duvod proc prestal kourit, dozil se 94 let, nemel rakovinu ani cukrovku a do posledni chvile miloval hodne oslazene kynute kolace a zapijel je mlekem.

Když se opravdu chce, jde všechno, i přestat kouřit. Odměnou je zlepšení zdraví. Nejde jen o dýchání, ale i o naše žíly. Nikotin cévy dost poškozuje. Jakmile se hlásí první zdravotní problémy je nejvyšší čas na kouření zapomenout. Chuť na drogu se sice navrací, ale jsou to jen krátké záblesky. Takže to chce v tu chvíli odolat. Nejlépe se daří začít nekouřit v novém prostředí, třeba na dovolené. A pak se v duchu chválit , jak jsme dobří, to posiluje naší vůli. Píšu z vlastní zkušenosti. Kouřila jsem deset let, ke konci již krabičku denně.

Jasně - snížit důchodcům prachy a oni přestanou kouřit, pít a smilnit...