Soutěž: Nejsmutnější vánoce

Elenko, po přečtení Tvého příspěvku mám husinu po celém těle...A jsem ráda, že všechno nakonec dobře dopadlo a Ty jsi navíc dostala svou knihu. Mïmochodem, na to, že jsem velká čtenářka, tak ji neznám :-).

Eleno, uf. V závěru tvého příběhu se mi ulevilo, že to dobře dopadlo.

Elen, moc smutný příběh tvého dětství, na ten se nezapomíná. Ale nakonec tatínkovi pomohli a i kniha byla.

Elenko, tvůj příběh je velice působivý. Při jeho čtení se mi tajil dech.

Ach, Elenko, to je velmi jímavý příběh, vzal mne u srdce. Ano nikdy nikdo nevíme, co nám život uchystá...

Jsou zážitky, kterých by měly být děti ušetřeny. Nejen o vánocích. Ale život se neptá a obrací jeden list knihy života za druhým. U štědrovečerního stolu jste neseděli nejen vy, ale ani pan doktor s jeho týmem, který Tvého tatínka vracel zpět ... i osudy neznámých lidí se protínají. Na konci jsem si oddychla, přesto je mi do pláče a jsem ráda, že to dobře dopadlo.

Život píše příběhy, radostné, jindy smutné, někdy dokonce tragické a my jsme jeho herci, jednou na slunném palouku, jindy v slzavém údolí. Elen díky za jeden z nich ♥

Eleno, tak ten pohled na rudý sníh a bezmocnost k tomu, to musel být opravdu velice silný zážitek pro jedenáctiletou dívenku. Naštěstí s dobrým koncem.

Elen, ani se nedivím, že si tohle pamatuješ. Bylo moc dobře, že to i dobře dopadlo. :-)

Ani nevím jak to napsat, ale při čtení jsem vnímala bolest, bezmocnost a šok malé dívky, která viděla seděl tatínka v jeho vlastní krvi. Naštěstí vše dobře dopadlo. Eleno, je to napsané tak sugestivně, že ještě několik dnů budu na nešťastnou náhodu myslet. Nakonec se většinou vše v dobré obrátí a život je opět krásný.