Nový trend: Nekupovat hračky

Plyšáky jsem neměla já, nekupovali jsme je svým dětem a vnoučatům už nekupuji ani knihy, ani jiné hračky. Mají jich dost. Jejich vkus se od mého natolik liší, že si raději koupím knihu pro sebe a mám jistotu, že z ní budu mít radost. A kupovat cokoliv jen proto, že se to sluší, pokládám za uhozené.

Před 40 léty! byl v Učitelských novinách článek, jak si matka stěžovala: "Koupili jsme mu dálkově ovládaný vrtulník a on ho s cigáňaty vyměnil za kramli" . Říkal, že s kramlí se dá dělat skoro všechno.

Článek mi mluví z duše. Moje vnoučata mají tolik hraček, že nakonec si hrají s dřevěnými špalíky od krbu. To je fakt, včera jsem našla malého jak si s nimi hraje. Článek jsem dávám číst mé snaše.

Čím jednodušší hračka, tím si dítě lépe vyhraje. Podporuje jeho fantazii. Zřejmě dědové a babičky, kteří v dětství tolik hraček nedostávali si to vynahrazují nákupy pro vnoučata. Je to každého věc, ať koupí, co chce. Veškeré lidské dění podléhá kritice ostatních. Zajímavé je to, že píšete o tom, jak moc financí dědečkové a babičky vydávají za hračky, na druhé straně jsou články o tom, jak dědečkové a babičky, tedy starobní důchodci, nemají peníze na základní životní potřeby.

Souhlasím s tím, že v domácnostech je moc hraček. A ještě se od dospívajících dětí přesouvají k těm později narozeným. Jen v jedné rodině jsou nákupy na minimum omezené, babičky mají zákaz. Mé šité hračky dostaly povolení...

Závěr článku to celé pravdivě shrnul. Jinak u mně : plyšáky nekujpuji, je to největší zlo co může dítě dostat : alergie, lapač prachu a roztočů, vevnitř recyklované textilie s jedy. plyšáci mají přinést radost, ale já za nimy vidím stovky dětských otroků.