Těžký život psů
Ilustrační foto: pixabay.com

Těžký život psů

8. 12. 2018

Být psem nyní musí být těžké. Klademe na ně čím dál větší nároky. Chceme, aby se s námi mazlili, aby strpěli, že je děti tahají za ocásky, aby se s námi nechávali fotit. Bereme je za rovnocenné partnery a zle je, pokud pes dá najevo, že je pes. Vztah lidí a psů totiž nikdy nebyl tak komplikovaný jako nyní.

Dříve bylo postavení psů ve společnosti dáno mnohem jasněji. Měli hlídat. Nebo pomáhat lidem při lovu a při práci. Určitá část jich byla vyšlechtěna, aby byli domácími mazlíky. Jenže nyní se tyto rozdíly stírají.

Není málo případů, kdy si lidé pořídí do domácnosti ohaře a pak se diví, že jim uteče ihned, když otevřou dveře. Jenže ohař potřebuje běhat, byl k tomu vyšlechtěn. Nebo si lidé pořídí psa některé z rasy vytvořených k hlídání objektů a pak se diví, že mu pokousal dítě. „Vždyť Žofinka byla vždycky hodná, nevíme, co to do ní vjelo,“ říkají. Jenže Žofinka prostě reagovala na to, že se v jejím bytě najednou objevil cizí vetřelec. Vnouče jejich majitelů, které bydlí na druhém konci země a objevuje se u nich málokdy. Když dítě vběhlo do pokoje a mávalo rukama, Žofinka to vyhodnotila jako útok vetřelce a po dítěti vyjela. Takových případů se každý rok objeví několik a vždy to ve společnosti vzbudí vášnivé diskuse.

Před časem kříženec připomínající argentinskou dogu v Přerově kousl roční dítě tak, že na následky zranění zemřelo. Strašný případ vzbudil obrovské emoce. Někteří lidé se psa zastávali, říkali, že mu dítě určitě ublížilo. Jiní volali po jeho utracení a tvrdili, že se ho už dříve báli. Je to ukázka toho, že mnozí lidé přestali psy považovat za psy, respektovat to, co je jim přirozené.

„Nikdy by lidé neměli nechávat malé dítě se psem o samotě. Nikdy, i když jde o psa vycvičeného, poslušného,“ upozorňuje kynoložka Magdalena Bahnik Šimečková, která vede školu pro psy. „Když si lidé kupují domácí spotřebič, třeba ledničku, jsou schopni dlouho a pečlivě zkoumat jaké má parametry. Když chtějí psa, podívají se do atlasu, vyberou toho, který se jim líbí, ale nezjišťují si pečlivě k čemu byl původně vyšlechtěn, v jakém prostředí  by měl žít,“ říká Jiřina Volšická, lektorka canisterapie a rozhodčí při testech asistenčních psů. A dodává: „Nikdy bych nenechala roční dítě se psem, i kdyby byl perfektně vychovaný a znala bych ho. Nechat psa a malé dítě o samotě je nezodpovědnost.“

Jenže mnoho lidí zapomnělo na to, že pes není člověk. „Naše rodina měla celý život psy a velmi jsme je milovali. Měli svůj kotec, táta s nimi cvičil, chodil do lesa. Máma  jim vyvařovala kvalitní jídla. Ale byli to psi. Měli své kotce, boudy, svůj výběh. A my děti jsme věděly, že tam lézt nemáme. Jako klukovi by mě nikdy nenapadlo vlézt k psovi do boudy, vzít si ho do postele, nějak ho tahat a podobně,“ vypráví pětasedmdesátiletý Josef, který vyrůstal na vesnici. Nyní nechápe způsob, jaký se psem žijí jeho vnoučata. „Mají bulteriéra. Je prý hodný. No je, je milý a mazlivý. Moji vnuci ve věku pět a sedm let jsou s ním běžně sami doma. Ten pes se vyvaluje v jejich postelích, oni po něm lezou, tahají ho za ocas. Snacha je s ním pořád fotí. To psisko jim běžně bere jídlo z talířů a oni se  tomu všichni smějí. Mi to normální nepřipadá, ten pes musí být zmatený. Pes je smečkové zvíře a ten jejich své místo ve smečce nemá jasně vymezeno. Když jim říkám, že to může skončit malérem, smějí se mi, že maluju čerta za zeď, že ten jejich bulteriér je hodný,“ vysvětluje.  

Většina lidí nyní tvrdí, že jejich pes je hodný. Přestalo být běžné mít ze psa respekt, bát se ho. K dítěti běží v parku statný německý ovčák a jeho majitel říká: nebojte se, nic neudělá, je hodný. Může být. Ale nikdo nikdy neví, co psu bleskne hlavou. Odborníci na cvičení psů tvrdí, že pes je vždy odrazem svého pána. Tedy, že vždy záleží na tom, co člověk ze svého psa udělá. Přesněji, že neexistuje hodný a zlý pes.

„Za to, jak se pes chová, může vždy člověk,“ tvrdí Jiřina Volšická. Samozřejmě má však každé plemeno k něčemu jiné předpoklady a je na člověku, aby to respektoval. Jestliže jde o plemeno vyšlechtěné k hlídání objektů, člověk prostě musí počítat s tím, že jestliže do jeho zahrady vejde někdo cizí, pes zbystří a má tendenci ho zahnat, zastavit, no třeba i pokousat. Jenže, když to udělá, velmi často se nyní setká s nepochopením. Lidé se diví: Jak je to možné, že ten nás mazlík, který s námi sedí u stolu a spí najednou po někom vyjel?

„Někdy si říkám, že v poslední době klademe na psy čím dál větší nároky. Myslíme si, že by měli snášet a trpět to, co my považujeme za správné. Ale proč by měli psi něco snášet, natož trpět. Když se pes necítí komfortně, jak nám to má říct?“ říká Magdalena Bahnik Šimečková.

Zkrátka, libujeme si v tom, že si se psy stále více rozumíme, že se čím dál více přizpůsobují našemu životnímu stylu. „Vždyť on už je člověk,“ říkáme mnohdy se smíchem o svém psu. Otázka je, jestli tím děláme dobře jemu nebo především sobě.

pes
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
To je pravda, pes je šelma a šelmou zůstane. Nebudu zde dlouze rozvádět svůj názor, napsala jsem zde na íčku o životě s Bertíkem hodně a hodně vět. Zodpovědně píši a za svým názorem si budu stát. Mám velkou zkušenost s chovem psů a jsem přesvědčená, že v mé společnosti, se vším všudy, byli moji čtyřnozí kamarádi v těch nejlepších rukách. Dávala jsem jim vše co ke spokojenému a důstojnému psímu životu potřebovali a oni mi to stejnou měrou, ne -li větší, vraceli. Zkrátka, kéž by takovýchto majitelů pejsků bylo mezi námi více.. Toť vše.
Věra Halátová
Psa si pořizují někteří lidé, protože je to moderní. Podle statistik je v domácnostech nejvíce psů právě v ČR. Pak si je pořizují staří lidé, kteří se cítí opuštěni, většinou jsou to ženy. Anebo bezdětné ženy. Že by ten pes byl štěstím bez sebe, když ho panička krmí piškoty, mluví s ním jako s dítětem, pusinkuje ho, chová ho v náručí - to asi těžko. Pes je stále šelma psovitá. Maminka mé kamarádky byla chovatelka berlingtonterierů a jedné jezevčice. Maminka byla rozvedená a po svých třech dospělých dětech měla se svým přítelem ještě holčičku. Když holčička seděla na nočníku, jezevčice té holčičce prokousla tvář. Další případ vím, že manželka myslivce měla doma drsnosrstého jezevčíka. Dítě - chlapečka nechala na nočníku a jezevčík ukousl chlapci přirození. Absolutní oddanost pána psovi považuji za zkrat v mozku toho "pána".
Jana Kollinová
Článek, který by si měli přečíst všichni majitelé psů nebo ti, kteří o tom uvažují. Ano, pes není člověk, ale je to živá bytost a historicky se připojil k člověku ze zcela pragmatického důvodu, dostal nažrat. A to je zjednodušeně pouto mezi člověkem a zvířetem. Mým prvním psem je fenka z útulku. Pozoruji ji a vidím, že netouží po muchlání v náručí, odstrkuje mě packami tak intenzivně, že se okamžitě přestávám vnucovat. V kteroukoli denní a noční hodinu je připravena k dlouhým procházkám a cítím, že chce volnost, pohyb bez obojku a 24 hodin venku. Nemohu jí to splnit, vzala jsem ji z útulku a nezbývá než brouzdat dlouhé hodiny po parcích a cestách. Byla v útulku, možná mohla mít lepší péči u náhradních majitelů, ale pes je jako každý jiný tvor osobnost a je na nás jak to pochopíme.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?