Kdo ví, co dělá Maruška, moje první holka? Byl to můj první sex, v osmnácti, těsně po maturitě. Kdo ví, jak vypadá? Možná jsem se měla kdysi rozhodnout pro Pavla a nezůstat s Petrem. Jo, Pavel byl moje první opravdová láska. A já si nevážila toho, jak byl pozorný a hodný. Tehdy mi připadal jako moula. Kdo ví, co dělá? Kde žije? Jestli ještě žije? Zkusím zadat jeho jméno do vyhledávače…. Jani, všimla sis v té internetové diskusi toho Adama? To, co o sobě psal, naznačuje, že to je náš Adam, z naší třídy. Já ho neviděla snad čtyřicet let. Napíšu mu, co myslíš? Ne, nic si od toho neslibuju, prostě mě zajímá jak se má. No tak dobře, ano, byla jsem do něho úplně blbá a pořád na něj někdy myslím. Jaký by s ním byl můj život a tak..
Podobné myšlenky napadají mnoho lidí a současné internetové možnosti jim dávají dříve netušené příležitosti, jak po svých dávných láskách zapátrat. Pětapadesátiletá Irena se například velmi ráda baví tím, že projíždí sociální sítě a hledá na nich profily svých bývalých spolužáků, kteří se jí líbili. Našla už tak svého prvního kluka, pak druhého kluka, pak letmou známost z prázdnin.
„Baví mě podívat se, jak po letech vypadají, jak žijí. Někdy si je idealizuju a pak, když vidím jejich fotky, jsem ráda, že je to minulost. Naopak s jedním klukem, se kterým jsme se rozešli po letmé letní známosti, jsem si nedávno začala psát a oba jsme zjistili, že na to léto moc rádi vzpomínáme. Asi si někam zajdeme. Kdo ví, třeba se to po letech všechno vrátí. A když ne, prostě mě zajímá, jak žije,“ vypráví.
Psychologové upozorňují, že takové hledání starých lásek může poněkud zkomplikovat život. Když je člověk sám, je to v pořádku. Ale žít v manželství či partnerství a po večerech vyhledávat na internetu, jak se má ten, s kým jsme se poprvé líbali, vůči současnému partnerovi zrovna moc fér není. Znamená to, že nejsme spokojení? Nebo jsme, ale zároveň jsme prostě jen zvědaví? Nudíme se? Využíváme kouzlo sociálních sítí? Nebo je první láska opravdu tak silný emocionální zážitek, že se na něj nikdy nedá zapomenout?
Britský deník Daily Mail zveřejnil závěry průzkumu, který na toto téma dělal tým amerických a anglických psychologů. Vyplynulo z něj, že jednadvacet procent mužů by se po letech rádo setkalo se svou první láskou. A pozor, nejen platonicky. Uvedli, že by chtěli znovu zažít vášeň a vzrušení, které jejich první milostné vzplanutí kdysi provázelo. Jednalo se přitom o muže čtyřicetileté, padesátileté, ale i mnohem starší. Jistý pán, kterému bylo přes osmdesát, uvedl, že se mu o první lásce ještě stále občas v noci zdá, byť se mezitím oženil, rozvedl se, znovu oženil a ovdověl a obě svá manželství označuje za velmi vydařená. Ale na první lásku nezapomněl. Průzkum naznačil, že podobně uvažují i ženy. Většina z nich přiznala zvědavost a zájem o to, jak její lásky z mládí žijí a vypadají. Čtyři z deseti žen uvedly, že když se se svou první láskou po letech viděly, napadlo je, jaké by to bylo, kdyby spolu opět prožili milostný románek. Přes sedmdesát procent žen uvedlo, že použilo sociální sítě a zkusilo přes ně svou první lásku najít.
Kdyby to bylo možné, nechal bych si vyoperovat pomyslné centrum zamilovanosti ještě před pubertou,“ uvedl před časem psycholog Petr Šmolka s tím, že právě první setkání s láskou lidí zpravidla ovlivní na celý život.
„První láska je takzvaně eroticko-emoční vztah. Ale ten se časem vyčerpá a pak záleží, jak jsou partneři schopni spolu kooperovat. Když jde o první lásky, často krátké a takové, které člověk poznal velmi mladý, mnohdy v něm zůstává pocit, že šlo o něco mimořádně krásného. Mnohdy je to ale proto, že byly krátké a nezasahovaly do nich problémy běžného života, tedy to, co pak člověk prožívá v manželství. Prostě si je tak trochu idealizujeme,“ vysvětlil.
Jenže takové idealizování může zkomplikovat život. Šedesátiletý Rostislav nedávno zjistil, že jeho žena přes sociální sítě vyhledala svého dávného přítele a domluvila s s ním schůzku. „Prostě jsem šel přes město a viděl ženu v kavárně s cizím mužem. Ne, že bych byl patologický žárlivec, ale koukala na něho asi tak, jako když náš pes kouká na salámy v řeznictví. Toho chlapíka jsem neznal. Když jsem se jí pak zeptal, kde byla, řekla, že u kamarádky. Pro mě to byl šok. Po desítkách let jsem zjistil, že mi žena lže. Že by mě i podváděla? V našem věku? Nebo to dělala i dříve? Nakonec jsem zjistil, že to není tak horké. Neřeknu jak, ale prostě jsem vypátral, že to je muž, se kterým kdysi dávno chodila a prý to bylo hodně vážné. Prý se pak nikdy neviděli a teď se zkontaktovali přes Facebook. Nic jsem jí k tomu neřekl, dělám, že to nevím. Ale nechápu, proč mi to normálně neřekla, proč lhala. Kdyby to bylo nevinné, tak by přece mohla normálně říct: Hele, ozval se mi dávný kamarád, jdeme spolu na kafe,“ přemítá Rostislav.
Neví však jednu podstatnou věc. Jeho žena po schůzce své kamarádce řekla: „Byla jsem úplně blbá. Já si myslela, že to bude pořád ten zábavný chytrý kluk. Je z něj arogantní náfuka. Ještě štěstí, že jsme spolu nezůstali, zaplaťpánbůh za mého Rosťu.“ Jenže, jak řekl francouzský básník Emile Zola, první láska je los, který sice nevyhrává, ale jehož číslo si navždy pamatujeme.
