Ladovy Hrusice propojují generace
Ilustrace: Josef Lada (www.pinterest.com)

Ladovy Hrusice propojují generace

16. 12. 2018

Vánoční krajina kolem Hrusic má tak svéráznou tvář, že ji na první pohled pozná snad každý, kdo někdy viděl obrázky zdejšího rodáka Josefa Lady. Je plná kopců a kopečků, takže není možné prohlédnout si ji jaksi v celku.

K tomu je zapotřebí vstoupit na některý z oněch vršků a vršíčků a pokochat se mnoha výhledy na tento líbezný, požehnaný kraj. Pojďme tedy společně s cestovatelem Janem Tůmou „vstoupit“.

„Zima je, zima je, každý se raduje, na sněhu i na ledě bavíme se vesele.“ Touto říkankou zavzpomínal Lada na své dětství, když napadl první sníh. A prozaicky dodal: „Přišly první mrazy, přestalo se pást a přestaly i všechny podzimní zábavy. Ale my děti jsme se těšily na všechny zimní radovánky, které zima přináší: klouzání, sáňkování, stavění sněhuláků a koulování. A jak jsme všichni očekávali Vánoce!“

Odkaz velkého rodáka
Hrusice jsou prastará česká ves. První písemná zmínka o ní se datuje rokem 1205. Leží 375 m nad mořem, žije zde necelých tisíc obyvatel a najdete ji nad dálnicí Praha-Brno – dva kilometry severovýchodně od známého rekreačního střediska Senohraby. Dominantou celého okolí je kostel svatého Václava s charakteristickou štíhlou věží, původně románský z poloviny 13. století, později barokně upravený. Na severní straně kostelní lodi se zachoval románský ústupkový portál se sloupy a dekorativní výzdobou; tympanonu nad průčelím vévodí figurální plastika. Málo známé je, že v kostele působil v letech 1819-1837 jako farář Vojtěch Vilém, syn významného buditele Václava Matěje Krameria.

Pamětní Ladovu desku najdeme na domě čp. 15, který stojí na místě původní rodné chalupy. V obci nemůžeme minout řadu objektů známých z Ladovy malířské tvorby a z příběhů o kocouru Mikešovi. Nu, a nedaleko kostela, v centru obce, dosud zve k návštěvě tradiční Hospoda u Sejků, ve všem připomínající dobu Josefa Lady. Nechybí tam stylová výzdoba, všechny stěny připomínají některé postavičky z Ladových děl – a od stolu v koutu jako by právě odešel malíř, který tady tak rád hrál mariáš.

Zážitky mezi Ladovými díly
Podle šipek dojdeme nebo dojedeme z návsi na jižní okraj obce, kde je bývalá letní vila Ladovy rodiny (čp. 115), obklopená zahradou. Byla postavena v roce 1935. Od roku 1986 v ní vznikalo muzeum, které dospělého i dětského návštěvníka zavádí do kouzelného světa obrázků Josefa Lady (1887-1957) a jeho dcery Aleny (1925-1992). Je otevřeno celoročně kromě pondělí a úterý vždy od 9 do 12 hodin a od 12.30 do 16.30 hodin (po letošních vánočních svátcích ve dnech 27.- 30. 12.).

Památník Josefa Lady v Hrusicích je expozicí Oblastního muzea Praha-východ. V přízemí i horním patře návštěvník postupně prochází několika místnostmi. První ho zavádí do Ladova soukromí a rodinného života, druhá je plná úsměvného humoru a Ladových ilustrací v knihách jiných autorů pro děti. Následuje bývalý ateliér a přehlídka vlastních Ladových knih. Zvláštní místnost je věnována kresbám z Haškova Dobrého vojáka Švejka a na závěr prohlídky se seznámí s dílem Ladovy dcery Aleny, která ilustrovala 87 knih. Celkem je v památníku asi 300 obrazů a ilustrací, a také několik set knih.

Ladovo dílo se stále vydává v mnoha světových jazycích. Jeho knížky a obrazy milují lidé, a zejména děti snad na celém světě. Dobře známé jsou například v Japonsku. Když zde byla výprava z této ostrovní země, snažila se do japonštiny přeložit i jména Ladových zvířátek. Z kocoura Mikeše se tak stal Mikesan…

Velký umělec a skvělý člověk
Vánoční pohledy se zasněženými Hrusicemi a kostelíkem zná snad každý. Josef Lada byl nejen vynikající český malíř, ilustrátor a karikaturista, ale také spisovatel. Podobně jako Mikoláš Aleš čerpal z bohatství lidového humoru, jeho hutných zkratek a vypravěčských tradic. Rozsah Ladova díla je ohromný: 15 tisíc kreseb, 13 knih, spolupráce s desítkami časopisů. To vše navzdory tomu, že od raného dětství byl napůl slepý, protože jedno oko mu nešťastnou náhodou vypíchl ševcovský knejp. Je také obdivuhodné, s jakou láskou a péčí se věnoval rodině a výchově vlastních dětí, které byly vždy prvními diváky i kritiky jeho kreseb. Čas si našel i na své další koníčky, mezi něž patřily procházky do přírody a sbírání hub.

Lada prvotně začal jako karikaturista humoristických listů (Rašple, Kopřivy, Šibeničky aj.). Nějaký čas pracoval jako redaktor přílohy Českého slova, která měla příznačný název – Čertova zahrada. Jeho úsměvné ilustrace provázely Haškova Švejka, Erbenova Říkadla, Havlíčkova díla Křest svatého Vladimíra, Tyrolské elegie a Král Lávra. Ilustroval česká říkadla a pohádky (Český Betlém, Moje abeceda, Ezopovy bajky, povídky o kocouru Mikešovi, O bubácích a hastrmanech, Straky na vrbě atd.). Ladovou tvorbou prolíná svět jeho dětství – uklidňující a inspirující středočeská krajina se svými lesíky a kopečky.

V obrazech českých rybníků s vodníky, kresbách veselých zvířat, stejně jako v návrzích scén (z divadelních výprav to byla např. Prodaná nevěsta a Strakonický dudák) se zračí táž lidová moudrost, která prosvítá Ladovou autobiografickou Kronikou mého života a sérií karikatur Válka v kostce. Vynikající jsou také jeho tempery české krajiny a lidové motivy. Skvělý smysl pro humor a nadsázku vložil ve válečném roce 1942 do trojice kreseb Hospodská rvačka, které vyvolávají upřímný úsměv i po desítkách let.

První ilustrovanou a vydanou Ladovou knížkou byla Pohádka o Honzíkovi a zlatovlasé Izdě (1906), zatímco poslední prací byla ilustrace knihy Jana Drdy České pohádky – Zlaté kapradí, která vyšla nedlouhou před umělcovou smrtí. Nejvýznamnější výstava z díla Josefa Lady se uskutečnila v roce 1987 na Pražském hradě.

Je pozoruhodné, že Ladovo dílo mají rády a dobře mu rozumějí i současné děti, tedy generace, o níž je známo, že dává přednost sledování televizoru a počítačových her. Nejvíce je oslovují postavičky vodníka Brčála, kocoura Mikeše, kmotry lišky a kouzelníka Čáryfuka.

Jak do Hrusic
Autem: Z Prahy po dálnici D1, na exitu Mirošovice odbočíme směrem na Benešov, pak vlevo do Senohrab a na jejich konci se vydáme vlevo směrem na Hrusice. – Vlakem: Z Prahy hlavního nádraží (trať Praha-Benešov u Prahy) do Strančic (45 minut), kde navazuje autobus do Hrusic (15 minut). U kostela je orientační plán objektů známých z Ladovy tvorby.
Zajímavosti v blízkém okolí: Naučná stezka kocoura Mikeše v délce 17 kilometrů prochází oblíbenými místy Josefa Lady – není třeba ji procházet celou, stačí vybrat si některý úsek; Ondřejov – hvězdárna na vrchu Pecný (6 km); zřícenina hradu Zlenice, zvaného též Hláska – ze Senohrab po žluté značce půjdeme podél potoka Mnichovka (3 km).

 

cestování Tip na výlet
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Knížky a kesby Josefa Lady patří k národnímu pokladu. Milovala jsem jako dítě kocoura Mikeše, jeho hastrmany,bubáky. V dospělosti si nedovedu představit Švejka jinak než jak ho nakreslil Josef Lada. Jen při vzpomínce na jeho tvorbu se usmívám.
Ivona Lachová
Obrázky od pana Lady miluji. Každý rok je posílám kamarádkám, které jsou naladěny na stejnou vlnu. Naivní umění neumřelo, žije s námi. Vánoční a novoroční přání SMS je na nic. Obrázek od Lady, který pošťačka dá do schránky mne opravdu potěší.
Jana Šenbergerová
Mám jeho obrázky ráda, a proto jsem letos neodolala a koupila jsem pro nás adventní kalendář s Ladovými kresbami. Máme ho v jídelně a každý večer na střídačku vyloupneme jednu čokoládku. Na své si tak přijdou všechny smysly. Zrak, kdykoliv jsme nablízku, sluch a hmat, když otevíráme okénko a vyprošťujeme čokoládové kolečko s vánočním obrázkem, a nakonec čich a chuť, když se na jazyku rozplyne. Na štědrý den okénka pečlivě pozavírám a kalendář nechám na zdi, dokud ho nevystřídá nový. Ladovy zimy si tak užijeme o něco déle. :-)
Karel Hyndrák
Zuzano to je perfektní článek, fakt nic v něm nechybí. Měl jsem v Hrusicích chatu.
Hana Nováková
Děkuji za připomenutí Ladova díla, zvláště pak v době předvánoční. Zajímavé a poučné. Lada je i moje dětství a dodnes si ročně kupuji jeden kalendář Ladův pro sebe a jeden pro moji maminku. Ta miluje kresby Lady a tak je to pro ni vhodný vánoční dárek.
Zuzana Pivcová
Ladovy obrázky mám ráda od dětství, byly jako ilustrace v knížkách i jako "neškodné" vánoční pohlednice. Škoda, že jsem v Hrusicích nikdy nebyla.
Dana Puchalská
Pamatuju se když byla výstava pana Lady v NG V Praze. Nedalo se tam projít. Přátelé z Moravy tam vystáli asi dvouhodinovou frontu. Bylo to tuším asi v roce 1992 nebo 1993.
Karel Boháček
Lada - to je mládí, pohádky a hlavně Vánoce. Děkuji pane Lado .
Věra Ježková
Jezdívala jsem do Ondřejova. Hrusice patřily k mým oblíbeným výletním cílům.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.