Ladovy Hrusice propojují generace

Knížky a kesby Josefa Lady patří k národnímu pokladu. Milovala jsem jako dítě kocoura Mikeše, jeho hastrmany,bubáky. V dospělosti si nedovedu představit Švejka jinak než jak ho nakreslil Josef Lada. Jen při vzpomínce na jeho tvorbu se usmívám.

Obrázky od pana Lady miluji. Každý rok je posílám kamarádkám, které jsou naladěny na stejnou vlnu. Naivní umění neumřelo, žije s námi. Vánoční a novoroční přání SMS je na nic. Obrázek od Lady, který pošťačka dá do schránky mne opravdu potěší.

Mám jeho obrázky ráda, a proto jsem letos neodolala a koupila jsem pro nás adventní kalendář s Ladovými kresbami. Máme ho v jídelně a každý večer na střídačku vyloupneme jednu čokoládku. Na své si tak přijdou všechny smysly. Zrak, kdykoliv jsme nablízku, sluch a hmat, když otevíráme okénko a vyprošťujeme čokoládové kolečko s vánočním obrázkem, a nakonec čich a chuť, když se na jazyku rozplyne. Na štědrý den okénka pečlivě pozavírám a kalendář nechám na zdi, dokud ho nevystřídá nový. Ladovy zimy si tak užijeme o něco déle. :-)

Zuzano to je perfektní článek, fakt nic v něm nechybí. Měl jsem v Hrusicích chatu.

Děkuji za připomenutí Ladova díla, zvláště pak v době předvánoční. Zajímavé a poučné. Lada je i moje dětství a dodnes si ročně kupuji jeden kalendář Ladův pro sebe a jeden pro moji maminku. Ta miluje kresby Lady a tak je to pro ni vhodný vánoční dárek.

Ladovy obrázky mám ráda od dětství, byly jako ilustrace v knížkách i jako "neškodné" vánoční pohlednice. Škoda, že jsem v Hrusicích nikdy nebyla.

Pamatuju se když byla výstava pana Lady v NG V Praze. Nedalo se tam projít. Přátelé z Moravy tam vystáli asi dvouhodinovou frontu. Bylo to tuším asi v roce 1992 nebo 1993.

Lada - to je mládí, pohádky a hlavně Vánoce. Děkuji pane Lado .

Jezdívala jsem do Ondřejova. Hrusice patřily k mým oblíbeným výletním cílům.