Verše psané životem

16. 12. 2018

Hodnocení:

(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Várošová 16.12.2018 15:11

Marušce děkuji za pravdivý a krásný článek a dál souhlasím s Elenou poprve vidět vánoční Prahu to je něo fantastického,okouzlujícího a úžasného i s tím velkým množství lidí různých národností.Praha je opravdu nádherná ale bydlet bych v ní nechtěla.Každý jme zvyklý na to své.Hezký 3.adventní večer.

Elena Valeriánová 16.12.2018 14:29

Maruško, ano, tak jsem to cítila i já. Tu nazdobenou sváteční Prahu, jsem vnímala úplně stejně. Dojatá a okouzlená. Možná my, co jsme přijeli z větších dálek jsme tu atmosféru vnímali daleko silněji než místní. Praha je úžasná a naše, je jedno jestli jsme z Moravy a nebo ze Šumavy. Doufám, že to tak zůstane navždy! Maruško, jsem ráda, že jsme se osobně poznaly. Pozdravuj bratra a příště ho vezmi sebou mezi nás. Hezké svátky a děkuji za krásný článek.

Jitka Hašková 16.12.2018 13:32

Děkuji za krásný článek a hezké fotky. Setkání bylo úžasné.

Dana Puchalská 16.12.2018 13:25

Ano setkání bylo příjemné. A fotky jsou hezké.

Jana Šenbergerová 16.12.2018 13:13

A o tohle všechno jsem přišla. Děkuji, že jsem tam tak trochu mohla pobýt i vaším prostřednictvím.

Alena Vávrová 16.12.2018 12:59

Jsem moc ráda, Maruško, že jsme se poznaly a prohodily alespoň pár slov.

Naděžda Špásová 16.12.2018 11:07

Hezký napsané a pěkné fotky. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá