Je to jedna z nejlepších ukázek toho, jak hodně se v poslední době změnilo vnímání věku. Pamatujete na osmdesátá a devadesátá léta, kdy vznikl výraz supermodelky? Dříve předváděly módu a kosmetiku dívky více méně neznámé, ale tehdy se z modelek staly celebrity. Mnohé byly známější než filmové herečky, braly závratné honoráře a udávaly módní trendy.
Tato jména znal v osmdesátých a devadesátých letech snad celý svět: Pavlína Pořízková, Daniela Peštová, Tereza Maxová, Eva Herzigová, Naomi Campbell, Claudia Schiffer, Cindy Crawford a další.
Tak těmto kráskám je nyní k padesátce, některým přes. Co dělají? Většinou jsou nadále tvářemi kampaní nejprestižnějších značek, mají práci nasmlouvánu na dlouho dopředu, jsou zvány na nejrůznější akce. Jsou totiž nadále považovány za krásné, atraktivní, inspirativní.
Je to skvělá zpráva. Skvělá zpráva pro všechny ženy vyššího věku, i pro ty, které svět modelingu nezajímá. Je to totiž důkaz toho, že se člověk nemusí nechat věkem limitovat, ale hlavně toho, že současný svět stárnutí přeje. I když častěji slyšíme opačné zprávy, tedy ty nepříjemné týkající se toho, že padesátníci obtížně hledají práci, že starší lidé jsou různými způsoby diskriminováni, ve světě vrcholového modelingu tomu tak není. A to je co říct, vždyť jde o obor, kde je zájem o patnáctileté děti. Jenže současný stav je takový, že po molu klidně jde modelka patnáctiletá, za ní čtyřicetiletá a za ní padesátiletá.
„Dnes je pro nás padesátiletá modelka vlastně modelka ve středním věku, což dříve byla modelka třicetiletá. Firmy konečně pochopily, že jejich klientky nejsou jen mladé dívky, ale klidně třeba i sedmdesátileté ženy,“ říká Saša Jány, ředitel české a slovenské pobočky agentury Elite, nejvlivnější člověk českého a slovenského modelingu. „Vezměte si třeba Danielu Peštovou. Blíží se jí padesátka, ale stále aktivně pracuje pro zahraniční klienty, já krásná a celé to funguje. Tvářemi kosmetických firem jsou nyní i herečky, jako například Monica Bellucci nebo Jane Fondová. To jsou dámy ve věku, ve kterém by dříve žena jako tvář kosmetické značky obsazená nebyla. Jenže doba, po kterou se ženy zajímají o módu, o kosmetiku, o svůj vzhled, se v poslední době velmi prodloužila. Krásně se prodloužila a všichni to začínají chápat. A to je moc dobře,“ dodává.
Ve světě vrcholového modelingu to nyní chodí tak, že na jedné straně jsou žádané ženy vyššího věku, na druhé straně agentury vyhledávají čím dál mladší děvčata. Některé oslovují už dívky čtrnáctileté. Agentury seriozní tyto velmi mladé dívky sice často zaregistrují, ale pak s nimi pracují a teprve je na dráhu vrcholové modelky připravují. Zkrátka, chtějí mít jistotu, že když do nich investují peníze, to znamená koupí jim letenky, vyšlou je do ciziny, doporučí je klientům, mladinká holka za chvíli nezavolá: Je mi tady smutno, chci ihned domů k mámě. Právě generace současných padesátnic byly v tomto směru ve světě modelingu průkopnicemi. V případě Češek, Slovenek a dalších dívek z takzvaného východního bloku, sehrálo velkou roli, že padl komunismus, otevřely se hranice a do východní Evropy přijeli hledači talentů a krásných tváří ze zahraničí. A tak tipovali a oslovovali dívky na ulicích, pořádaly první castingy. Právě takovým způsobem tehdy vyjela na počátku devadesátých let do zahraničí první generace českých modelek.
Nyní už je pro mladé dívky naprosto běžné, že když se cítí být hezké, zkusí nějaký ten casting nebo si modelingem přivydělávají při studiu. Ale tehdy dívky vsadily vše na jednu kartu. Mnohé tady zanechaly škol, neuměly pořádně žádný jazyk a riskly to a odcestovaly do Paříže, do New Yorku, do Milána. Některé uspěly a staly se nejobdivovanějšími ženami světa jako už zmíněná Daniela Peštová, Tereza Maxová, Pavlína Pořízková, či Eva Herzigová. Nyní jsou ve věku, kdy ženy byly považovány za staré paní, za babičky. Jenže ony stále pracují.
Tak berme to jako jednu konkrétní zprávu, která může být povzbuzující pro každého, kdo má někdy v životě pocit, že stárne, že třeba padesátka nebo šedesátka znamená, že má to nejlepší za sebou. Tyto ženy jsou důkazem, že člověk nikdy neví, co zajímavého ho ještě v životě čeká. A že hlavní je ze stárnutí nikdy nepanikařit, ale naopak prostě normálně žít a stále se věnovat tomu, co umíme, co nás baví.
