Valerie Polášková
29.8.2020 20:59
No, pokud se nepletu, tak docela úspěšně se před exekucí dá bránit například založením svěřenského fondu. Já sám v poslední době dost přemýšlím, že bych si takový sverensky fond také založil. Koukal jsem, že to jde třeba u https://www.alphacitizen.com/cs/
Jana koplova
27.8.2020 11:40
Jediné co může 100procentě pomoci je právník. Nejvíce referenci jsem našla na - https://www.cikr.cz/sluzby/exekuce/ . Nic jiného podle mě to nezlepší
Zdenka Jírová
2.1.2019 23:57
Celý život vím, že si mohu dovolit jen to, na co mám. Půjčovat si na týdenní dovolenou na Tahity a pak ji nevím kolik let splácet a muset sedět doma a nemoci jet ani do Kardašovy Řečice, by mne nenapadlo ani ve snu.
Jana Šenbergerová
2.1.2019 13:08
Někdy to ovšem bez dluhu nejde. I taková hypotéka je dluh, ale bez ní by se v dnešní době jen málo lidí dostalo k vlastnímu bydlení. Jinak souhlasím s tím, že dělat dluhy kvůli "zbytným" požitkům také nepokládám za moudré.
ivana kosťunová
2.1.2019 13:04
Z dob, kdy jsem připravovala podklady k insolvenčnímu řízení, vím, že ne vždycky se jednalo o lidi nesvědomité, lehkomyslné . Mnohdy se lidé dostali do dluhové pasti vlivem nešťastných okolností (úraz, vážná nemoc, naletěli podvodníkům, a jiné) Naše zákony v této oblasti pravé důvody nerozlišují, a to se mi zdá dost kruté. A kdo to zaplatí ? Dluhy peněžním institucím jsou několikanásobně jištěné přímo těmito institucemi. (vysoké úroky)
Dluhy vůči státu jsou řešeny vždy přednostně, takže většinou jsou i uhrazeny. Pokud ale půjčíte vy jako soukromá osoba peníze a dlužník projde insolvencí, pak máte smůlu, pravděpodobně o většinu peněz přijdete.
Elena Valeriánová
2.1.2019 12:04
Jednoduše, nedělat dluhy.
Jarmila Komberec Jakubcová
2.1.2019 11:53
Abych se nedostala do dluhové pasti nemohu si půjčovat finanční prostředky. Velmi dobře to popsala paní V.Halátová i I.K. Pokud si na sebe nechávají dlužníci vyhlásit osobní bankrot musí uhradit do 5ti let min.částku 30% z dlužné částky + náklady správce pohledávky. O každém osobním bankrotu rozhoduje příslušný Krajský soud, který také správce určí. Exekuce nastává tehdy, pokud by věřitel nebyl schopen osobní bankrot vyhlásit. V Poslanecké sněmovně je návrh změn zákona o osobním bankrotu, kdy se uvažuje o splácení na dobu 3 roky či další změny. Náš zákon oproti zákonům v zemích EU patří mezi nejtvrdší a nejpřísnější.
Věra Halátová
2.1.2019 11:40
Jak se bránit proti exekuci? Nepůjčovat si na zbytečné věci a předvídat. Jestliže mám jeden rok před důchodem a vím, že budu brát nějakých 12 tisíc namísto dnešních 36 tisíc, např. a vím, že nebudu mít žádný další příjem, je to jen moje stupidita, že si vypůjčím velkou částku a doufám, že to nějak dopadne. A toto není záležitost jen seniorů. Senior nerovná se blbec. Všichni lidé buďto jsou inteligentní nebo méně inteligentní. V životě bych si nepůjčila 40 tisíc na pohřeb manžela nebo na oslavu svých 60. narozenin nebo na dovolenou. Nemám, neslavím. Mohu utratit jen to, co mám. Kdo se vlastní vinou dostal do finančních problémů a požádá o osobní oddlužení, tak musí počítat s tím, že z veškerého čistého příjmu mu zůstane částka něco přes devět tisíc korun- to stanoví Občanský soudní řád. A zbytek mu zaměstnavatel nebo ČSSZ srazí a odešle exekutorovi, který dluhy spravuje. A musí ten dlužník myslet i na to, že část té strhnuté částky jde na odměnu exekutora. A, pokud vím, musí dlužník zajistit, aby z dluhů bylo do pěti let splaceno 33%. Zbytek dluhu? Nevím, kdo to zaplatí.
ivana kosťunová
2.1.2019 11:00
Tak tohle je výborný počin-finanční gramotnost mnoha seniorům chybí. Doufám, že nezůstane jen u tohoto jediného článku.
Jitka Hašková
2.1.2019 09:49
je nutné si si nějak hlídat, aby se člověk nedostal do registru dlužníků, což se mi stalo asi před 15 lety. Přišla jsem na to náhodou, když jsem si kupovala SIM kartu do mobilu a nechtěli mi ji prodat, protože jsem byla v registru dlužníků. Bylo to naprosto omylem, jenom shoda jmen místo, aby si zkontrolovali další údaje. Stálo mě to tenkrát spoustu času, několik měsíců, než jsem dosáhla výmazu. Jako firma, která byla zapsána, že jí něco dlužím, byla firma, u které jsem nikdy nic nekupovala ani neobjednávala. Za potvrzení o výmazu jsem tenkrát zaplatila asi 150 Kč. Měl by si člověk i pro jistotu kontrolovat registry dlužníků, ale není to jednoduché. Dělala jsem to asi 2 roky potom a od té doby ne.
