Právě začátek dalšího roku je pro mnohá předsevzetí naprosto nevhodný. Typickým příkladem je hubnutí. Zvířátka si na zimu udělají velké zásoby a pak spí. Když se probudí, tak se těmi zásobami nacpou a pak zase spí. A tak tu zimu přežijí. My se chováme přesně opačně. V lednu se snažíme jíst co nejméně a vydávat energii při cvičení ve fitcentrech. Jenže náš organismus je nastaven tak, že právě v zimě potřebuje více klidu, tepla, to znamená i jídla teplá a klidně i hutnější, výživná.
Naši předkové věděli, že k zimě patří teplá polévka. My si dáváme předsevzetí, že od 1. ledna budeme jíst jen saláty. Většina lidí se trápí tím, že svá předsevzetí nedodržela, ale vlastně si neuvědomují, že to není jejich selhání. Je to přirozené, pokud si své plány nastavili špatně a velmi razantně.
Poměrně časté je, že se lidé rozhodnou něco ve svém životě měnit prostě jen proto, že to vidí ve svém okolí, že si myslí, že by to tak mělo být. Ale nepoloží si otázku: Toužím po té změně opravdu já sám? Dělám to pro sebe? Začínám běhat, protože cítím, že to mému tělu udělá dobře? Cítím se po pár minutách běhu lépe? Nebo mě to ukrutně nebaví, vůbec mi to nedělá dobře, ale všichni moji známí běhají a diví se, proč neběhám taky? Je pro změnu právě teď ten správný čas? Hlavní totiž je nemyslet si, že je dobré udělat změnu velkou a právě 1. ledna.
„Když se pokusíte ze svých navyklých způsobů myšlení a chování vystoupit příliš prudce, mozek se vyděsí,“ říká psycholožka Alžběta Protivanská. „Pravděpodobně budete mít i nepříjemnou emoční zkušenost a k běhání nebo zdravému vaření se už nevrátíte. Jestli chcete v životě cokoli nového, vneste do něj danou kategorii. Může to být kategorie meditace, cvičení nebo zdravého jídla. Taková kategorie by měla být součástí každého dne, ale nezáleží na tom, jak bude velká. Může jít o minutu meditace, pět minut cvičení nebo nahrazení jednoho moučníku jablkem. Jen to, co je součástí každého dne, je nakonec součástí života. Na kategoriích je podstatné také to, že se v nich nedá selhat. Jakmile na sebe přestanete vytvářet nároky, že rovnou od začátku musí být meditace na dvacet minut nebo na hodinu, podstatně se vám uleví. Učíte tak svůj mozek tu nejcennější věc v životě, a sice, že můžete dokázat cokoli, pro co se rozhodnete,“ vysvětluje.
Jenže lidé, kteří si dávají závazky s prvním dnem nového roku, se chovají přesně opačně. Chtějí své návyky změnit ze dne na den a to od základu. Obvyklé je uvažování: Na Silvestra se ještě hodně najíme, opijeme a zakouříme si a od dalšího dne už nikdy nevezmeme do úst bůček, slivovici ani cigaretu.
„Úspěšní jsou v hubnutí zpravidla lidé, kteří se na životní změnu těší a užívají si ji. Ne ti, kteří ke změně přistupují stylem: Tak se ještě o Vánocích pořádně nacpu a napiju a pak budu od ledna hubnout. Ti lidé se vlastně netěší na hubnutí. Těší se na to, až se naposledy pořádně najedí a napijí. Takový přístup však nefunguje,“ říká k tomu zakladatelka hnutí STOB Iva Málková, uznávaná odbornice na hubnutí.
A další argument, který vysvětluje, že neplnění novoročních předsevzetí není fatální selhání, ale spíše přirozená věc. „Zima není ideální čas na začínání s hubnutím a razantním cvičením, k tomu je mnohem vhodnější jaro, kdy teplo a slunce zpravidla vytáhne do přírody i velké lenochy,“ podotýká lékařka Kateřina Cajthamlová. „V zimě je přirozenější odpočívat, tělo si hromadí více tuku a vůbec to není na škodu. Zima je vhodnější k tomu, abychom si promysleli, jak a co chceme změnit a pak to na jaře skutečně udělali, než abychom v lednu přestali jíst nebo vyrazili do posiloven jen proto, že začíná nový rok,“ vysvětluje.
Neznamená to, že bychom si teď měli říct, že je zbytečné snažit se hubnout, přestat kouřit, cvičit, naučit se něco nového, žít aktivně. Že to stejně nedokážeme, takže se o to nebudeme snažit. Naopak, znamená to, že můžeme dokázat mnohé, ale jen tehdy, když na to půjdeme šikovně a když budeme sami chtít. Ne proto, že se to prostě 1. ledna takhle dělá. Kdo podléhá stádnímu chování, zpravidla v životě moc nedokáže. To platí v mnoha oblastech života a při dávání si předsevzetí také.