Vznikl výraz samodiagnostika. Vyjadřuje skutečnost, že mnoho lidí nyní přichází k lékařům se slovy: Pane doktore, mám nádor na mozku. Následuje vylíčení obtíží a vysvětlení, že po důkladném prozkoumání všeho, co se dá o nádorech na mozku najít na internetu, pacient dospěl k jednoznačnému závěru, že jde o tento problém. A právě k této samodiagnostice se úzce váže výraz kyberchondrie. Jde vlastně o formu hypochondrie. Tedy pocit, že sebemenší zdravotní problém znamená vážnou nemoc, podpořený ujištěním se o tom na internetu.
Podle průzkumu společnosti STEM/MARK se dvě třetiny Čechů starších patnácti let předtím, než jdou k lékaři, informují o svých případných obtížích na internetu. Počítačoví odborníci a analytici Ryen White a Eric Horvitz jsou autory rozsáhlé studie, která dokumentovala celosvětový obrovský nárůst zájmu o příznaky nemocí. Sledovali a analyzovali, co lidé na internetu hledají v souvislosti s nemocemi. Došli k závěru, že obrovsky narostl počet vyhledávání týkající se nemocí a zejména konkrétních obtíží. Lidé velmi často zadávají do vyhledavačů výrazy typu: nádor mozku, rakovina slinivky, bolest hlavy – co to znamená a podobná slovní spojení.
„Internet v tomto směru přinesl lidem nevídané možnosti získat informace, bohužel, právě v oblasti medicíny si často lidé neuvědomují složitost problematiky a myslí si, že jsou schopni si sami stanovit diagnózu,“ uvedl Eric Horvitz. „Lidé mají tendence zaměřit se na první zjištěné výsledky, ale opomíjejí skutečnost, že nemoc se u každého člověka projevuje jinak, že záleží na věku, rodinné anamnéze, na zdravotním stavu pacienta. Internet opravdu nemůže nahradit diagnózu stanovenou lékařem a je s podivem, že to nechápou mnohdy ani vzdělaní lidí,“ podotkl.
Posedlost samodiagnostikou a s ní související kyberchondrie má velmi pozoruhodné projevy. Ve Spojených státech například proběhl soudní spor, ve kterém se muž soudil se svými lékaři, protože podle jeho názoru nebrali v potaz, že trpí právě tou nemocí, o které jim řekl. Šlo o to, že přišel k lékaři a tvrdil, že má určitý druh choroby. Lékaři to vyvrátili a řekli mu, že naposledy byla taková nemoc zaznamenána na konci devatenáctého století v rovníkové Africe. Jenže muž trval na tom, že z internetu získal dostatek informací, aby bylo jasné, že za příčinou jeho různých zdravotních potíží je právě onen určitý druh málo rozšířené a nyní už vymýcené choroby. V soudní sporu s lékaři neuspěl.
Lékaři velmi často upozorňují, že posedlost hledáním nemocí na internetu může lidem zkomplikovat život. Kdo se někdy začal probírat diskusemi týkajícími se nemocí, ví, o čem je řeč. Po pár hodinách i hodně otrlý jedinec, který se snažil zjistit, co je příčinou tvrdnutí kůže na patách, může dojít k závěru, že jde o vysoce nebezpečnou ojedinělou formu rakoviny v posledním stádiu.
Americký výzkumný ústav Pew Research Centre zveřejnil zprávu, podle které přes sedmdesát procent Američanů používajících internet, ročně hledá nějaké informace týkající se jejich zdraví. Více než čtyřicet procent Američanů uvedlo, že pokud jdou ke svému praktickému lékaři s nějakými zdravotními obtížemi, předem si vyhledali na internetu, co mohou znamenat a lékaře informují o tom, co si o potížích našli a co si o nich myslí. Jinými slovy, nejdou za lékařem s dotazem: Co mi je, doktore? Jdou tam s větou: Doktore, mám nádor v oku. „Pro lidi, kteří mají sklony k hypochondrii, může být internet nebezpečný,“ uvedl psychiatr Brian Fallon, který na téma hypochondrie napsal knihu.
Někteří lékaři zájem pacientů o svůj zdravotní stav vítají a berou ho jako projev snahy o spolupráci, snahy se vyléčit. Zkrátka, na tom, že se člověk s pomocí internetu o sebe stará a zajímá, není samozřejmě nic špatného. Problém nastává, pokud člověk více věří internetu a lidem na něm diskutujícím, než lékařům. A takových lidí přibývá.