Ilustrační foto: pixabay.com

Prognóza na rok 2019

16. 1. 2019

Můj příběh

Autor: Zuzana Lasáková

Hodnocení:

(4.3 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 17.1.2019 23:34

I když je cesta člověka k pochopení toho, kým je a proč tu je, velmi dlouhá, není rozhodně marná. Kdo jednou pochopí, co je to jednota, už nikdy nebude lho/stejný. Mně se heslo "Změň sebe a změníš svět" moc líbí, protože svět takový, jaký je teď, se mi nelíbí vůbec. Vymlouváme se na okolnosti, na politiku, na Boha, a kdoví na co ještě, a tváříme se, že se s tím nedá nic dělat. A přitom by stačilo tak málo. Začít u sebe. Tak to vidím já.

Naděžda Špásová 17.1.2019 16:30

Další idealistka, ale vaše názory vám vůbec nezávidím. Naivita je hezká u malých dětí, u dospělého člověka mě trochu děsí.

Zuzana Pivcová 16.1.2019 19:11

Je to pozitivní prognóza, ale velmi dlouhodobá, pokud vůbec. Rok 2019 má být počátkem vnitřních změn člověka, ale kdy, za jak dlouho bude možno ty změny i vnějšně poněkud zaznamenat?

Věra Ježková 16.1.2019 16:03

Tak těmito myšlenkami se určitě zaobírat nebudu. Na to, abych přemýšlela o tom, jaká jsem a jaká bych chtěla/měla být, kam směřovat, event. co pro to případně ještě dělat, jsem už stará. Zamlada jsem si tím trochu prošla.

Dana Puchalská 16.1.2019 15:47

Ano je to utopie jak vystřižená.

Jitka Hašková 16.1.2019 14:09

Nepletla bych se do práce psychologům.

Elena Valeriánová 16.1.2019 13:37

Utopie

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá