Dnešní senioři jako poslední silná generace

Nemyslím, že by všichni dnešní mladí se nebyli schopni vyrovnat s těžkou situací kdyby nastala. Je pravda, že život dnes je díky technice a uvolněné době pohodlnější. Když se dívám kolem sebe, divím se, kolik dívek a mladých mužů má nadváhu. Na střední jsme byly hlavně holky, ale nepamatuji si, že by byla některá z nás tlustá. Je to ale dobou. Proč tahat těžký nákup přes půl města, když jsou tu auta. Samozřejmě, že naše generace prošla těžším obdobím, ale mnozí se měli dobře a využívali výhod tehdejší doby aniž by se museli samotní o ty výhody zasloužit. A dělají to doteď. Záleží na nátuře. Určitě byly nenápadné statečné ženy, které vychovaly přes těžkosti mnoho dětí, ale co dnešní maminky samoživitelky. Taky to nemají lehké. A tu vojnu nikomu nepřeju. Doufejme, při pohledu na světovou situaci, nebudeme to vojsko potřebovat. Spíš by bylo třeba víc impulzů pro sport už od dětství. Ale to záleží i na nás starších, jak jsme vychovali naše děti a jakým vzorem jsme pro naše vnuky.

Asi většina nás starších - raději to ale netvrdit paušálně - to měla nelehké. Museli jsme se přizpůsobit situacím a málokdo přišel k něčemu jen tak bez přičinění. Než jsme se dočkali prvního bydlení. Než jsme si to bydlení zařídili. Dojíždění bylo běžné. Moje známá dojíždět musela a pracovní dobu jí odmítli posunout. Kvůli čtvrthodině v létě v zimě kolo a jelo se. Starší dítě jelo samo a ona s menším v sedačce. Jo, byly to jen dva kilometry. Ale co se mohlo cestou všechno stát. Můj táta měl cestu do školy ještě zajímavější. Ta pěší cesta jemu a dětem z jeho vesnice - chodily samy - trvala svižnou chůzí hodinu a půl. Autobusové spojení tehdy asi nebylo. A lidi byli chudí, asi by stejně děti nechali chodit pěšky. My vyšli ze školy a šli makat. Ano, byla práce pro každého. Ale na druhou stranu - já mohla mít práci v naší ulici. Dali ji známé, mně ne. Ona dojížděla sem a já zase dojížděla jinam. Ona nestála o to, dojíždět k nám do města, raději by přeskočila na bus a jela tam, co jsem musela jezdit já. Když už stejně musela dojíždět. Vůbec by mě nenapadlo, chtít něco po rodičích. Vdala jsem se a nesla za sebe zodpovědnost. I následky. Peněz bylo na hranici, ale nikdy jsme nešla si k rodičům půjčit. Navíc člověk k ledasčemu mlčel. Když manželova rodina věděla všechno nejlíp, měla jsem dvě možnosti - boj s celým klanem bez mužovy podpory, nebo mlčet, myslet si svoje a užírat se, že si nemůžu o svých věcech rozhodnout sama. Člověk byl veden k tomu, aby se pořád něčemu přizpůsoboval. na základě vašeho článku jsem si vzpomněla na mladé svojí známé. Mají taky dvě děti jako jsme měli my. První byt jim byl naservírován až pod nos zařízený. Nevyhovoval jim lokalitou a velikostí. Takže se obstaral byt druhý, kde byli ochotni zůstat. Mladá od začátku nepracuje, ten její pracuje tak, že přicmrndává v rodinné firmě. Moc toho tam asi nenadělá, protože je věčně doma. Oboje prarodiče své mladé podporují, co to dá. Musejí, z čeho by ta rodina žila. Oboje prarodiče ale jsou na tu svou mladou rodinku náležitě pyšní. Mají pochopení pro ten nelehký život, který dnešní mladí dle některých mají. Takže když si mladá potřebuje zaletět na nákupy s kamarádkami, tak to jen oznámí a oni ji dopraví na letiště. Potřebuje si od těch dětí odpočinout. Řeknou oboje rodiče na její omluvu. Věřte nebo ne - cukala mi pusa. Vzpomněla jsem si na svoje obyčejné děti, které obě do práce na směny musejí...a téměř, skutečně pouze téměř jsem se odvážila zeptat, čí peníze ta mladá na módních nákupech v cizině utrácí. Že rozhodně ne ty svoje vydělané, to je víc než jisté. Moji sousedi možná nad mými obyčejnými dětmi ohrnují nos. Mlčím. Já způsobem jejich výchovy ale doslova pohrdám. Závist ve mně není, mé děti už taky mají své bydlení a mají je hotové. Jsou totiž přibližně stejně staré, do paneláků jsme se stěhovali tak nějak najednou a ve stejném věku. Dnes už to neplatí, už se to promíchalo....jen ty naše a jejich děti k tomu všemu měly cestičku úplně, ale úplně rozdílnou. Ano, taky jsem pomohla. Ale je rozdíl pomoct pracujícímu a pracovitému dítěti od podpory poflakování se za prachy rodičů.....Dost dobře si neumím představit, jak půjdou rodiče do důchodu a jak jim to vše tahle mladá rodina odvede. A hlavně z čeho....

Lidičky, vždyť jsme ty dnešní mladé vychovali my, nebo některé už naše děti. Co jsme do nich vložili, to tam je. Jestli někdy bude hůř, však oni to zvládnou. I my jsme si poradili. ♥

Souhlasím též s článkem a vidim to i sám na sobě jsem méně houževnatý a pracovitý něž byl můj děda a otec . Co se týče vojny, mělo by se na ní chodit, neříkám na tak dlouho jako jsem byl sám, no z několika důvodů z nichž ten hlavní schopnost obrany státu. Líbí se mi vzor Švýcarska

No bohužel, ta generace těch zodpovědných, pracovitých lidí je ta tam. Už jich moc není. Dnešní děcka mají asistenty v ZŠ, dříve , když dítě nestíhalo, šlo do zvláštní školy. Dnes moderní hyperaktivní dítě, dříve to bylo rozmazlené drzé děcko, nezvladatelné. Dnes se nemůže učitel ani škaredě na dítě podívat, hned je ostuda ze strany rodičů. Děcka mají všechno a ničeho si neváží a pak až rodiče onemocní akorát je šoupnou do domova. Někdo má plno děcek, a nezvládne vychovat ani jedno, pak co dá je do domova. A mohu pokračovat dále. Spousta mladých che hned luxusní byt, auto, drahou dovolenou, práci , kde vydělá co nejvíce peněz. Takový mladík nepůjde makat za minimální mzdu, to se raději nechá živit rodiči a má doma full servis. A ti , co se osamostatní , tak si zbytečně naflákají dluhů, proč musí jet na drahou dovolenou , když na ni nemají, proč kupují drahé vánoční dárky, když si na ně berou rychlopůjčky, a tak bych mohla pokračovat dále. Dnešní mladé generaci chybí vše- úcta k rodičům a starším, spolehlivost, pracovitost, to vše jim chybí, jak toto bude dál, to nevím.

Stokrát opakovaná cesta, stokrát opakovaný názor! Tam kam paměť sahá hodnotila starší generace negativně generaci nastupující. Snad z frustrace, že nejsou na jejím místě...nevím. Osobně si myslím, že nastupující generace řeší a ještě bude řešit daleko složitější problémy a že na ně má potenciál. Důležité je popřát sluchu " správné cestě". A to paradoxně záleží i na nás z generace předchozí. Dejme tomu správnou důležitost prosím!

Jarmilo, taký stres , až na ty hambáče, prožívám taky. Spíš, když chybí kafe... Mezi mladými se cítím dobře. :-)

Dnešní mladí lidé zažívají zase jiné stresy, které nám byly cizí. Např. když v určité oblasti kde se nacházejí chybí signál a nemají přístup na sociální sítě, došly hamburgery. Ale myslím, že většina mladých lidí žije tak jako jsme žili i my. Budují si život, studují, zakládají rodiny a až budou v našem věku tak také budou říkat jací byli jurové oproti té mladé generaci.

„Nicméně je fakt, že nikdo ze současných mladých lidí se nedostává do opravdu závažných situací.“ To myslí autorka zcela vážně? Zamyslela se alespoň tři vteřiny nad tou větou? Jistě, pokud se „opravdu závažnou situací“ míní toliko bušení esesáků na dveře, pak opravdu žádný mladý člověk takovou situaci dnes nezažívá, ale při použití poněkud rozumnějšího měřítka snad každý musí uznat, že ten soud je velmi hloupý.

Oprava nezhyne