Stáří mladých singlů. Jaké bude?

Nejhorší co může být je, žít v přesvědčení, že budu šťastná, bohatá, zaopatřená.... až když mě někdo druhý šťastnou, bohatou, zaopatřenou..... učiní.

Jako školačka jsem zažila, že děti mé babičky (bylo jich deset) se složily mámě na důchod, který posílaly nejstarší dceři, kde babička dožila. Jako čtyřicetiletá jsem se starala o maminku do jejích 80 let, kdy zemřela. Mělo to své výhody i nevýhody. Je na každém, co si vybere. Ale co bude zítra nikdo neví. Těžko plánovat, když se můj nebo manželovo zdravotní stav může kdykoliv zhoršit. |Takže děkuji Pánu Bohu za to, že zvládám co je třeba a věřím, že mi dá sílu k řešení toho, co nás čeká.

Co je mi to platné, tohle vědět (a zčásti třeba i souhlasit, že velká, mnohogenerační rodina je to nejlepší), když kromě partnera, navíc o 23 let staršího, nikoho nemám? Aby nedošlo k omylu - nestěžuju si, ale opravdu jsou i lidé, kteří si tuhle roli a cestu tak nějak nevybrali sami. Než jsme se sestěhovali, žila jsem x let sama (rodiče zemřeli už dávno, děti ani sourozence nemám), a vím, že jednou budu nejspíš sama zase... C´est la vie...

Takovým je vývoj doby. Co si kdo zasije, to také sklízí .Skoro každý kráčí cestou, kterou si zvolil. Každá cesta jednou končí a v mezičase nechť je ten život co nejlepší, pro každého.

Jaké bude stáří mladých singlů? Jaký si to udělaj, takový to budou mít. Je to jejich věc a naše zbytečná starost.

Rodinu mám skvělou, ale spíše se bojím okolí - společnosti, které je čím dál více uzavřenější, sobečtější a k důchodcům pomalu nepřátelská. Já to zatím nepociťuji, ale vidím to v okolí.

Model, kdy je babička obklopena početnou rodinou je model románový už delší dobu. A co má ten článek vyřešit? Myslíte si, že když je to pro i60, že tito senioři přemluví vnoučata, aby se vdávala a ženila, aby těm vnoučatům nebo těm seniorům nebylo smutno? Seniorům za pár let a těm vnoučatům za dvacet a více? A kolik lidí má děti a vnoučata a žijí v domově důchodců sami? Silný člověk může být sám, na nikoho se nespoléhá a ten čaj si bude umět uvařit do své poslední chvíle.

Je jiná doba. Proč se hnát do manželství, stačí si jen užít. Pořád dokola slyším - děti, děti, děti. To už dávno neplatí. Ano, dnešní mladí si chtějí užívat, poznat svět, pracovat v cizině, cestovat. To, co bylo prioritou našeho mládí - mít děti a nezůstat ve třiceti starou pannou, to už dávno, dávno neplatí...

V mládí mi někteří příbuzní říkali, že mám na muže moc velké nároky a že budu tak dlouho vybírat, až přeberu. Ale ono to bylo docela jinak. A to je tak individuální, že dělat analýzy, proč a jak, je k ničemu. Nikomu nezávidím a nikdo nemusí závidět mně.

Myslím si, že tak, jak jsme se zvyklostem přizpůsobili my, bude to tak podobně i v budoucnu u našich potomků. Nic jiného jim nezbyde. Už dnes žijí jinak, závidím jim, že se mohou i svobodně vyjadřovat, nemusí už se s ničím skrývat. Změn se nebojí, jsou jiní. Zvládnou to.