Ano, podprsenky silně podléhají módním trendům a mnohé ženy vyššího věku si s odstupem času s pohledem na starší fotografie říkají: Jé, to je legrace, jak jsem tohle mohla nosit?
Archeologové v jižním Tyrolsku objevili zvláštní kusy oděvu, o nichž se domnívají, že jde o nejstarší dochované exempláře podprsenek. Zjistili, že pocházejí z patnáctého století. Donedávna se mělo za to, že ženy znají podprsenky mnohem kratší dobu, teprve od devatenáctého století, kdy vystřídaly těsné korzety. Nicméně kusy látek, přesněji jakési sáčky nalezené v Rakousku naznačují, že ženy už mnohem dříve hledaly způsoby, jak svá ňadra někam umístit, aby jim nevykukovala z oděvu a nepřekážela.
Oficiálně se říká, že první podprsenku vymyslela Francouzka Herminie Cadolle, která rozdělila korzet na dvě části, krátce na to si podobný kus oděvu nechala patentovat Američanka Marie Tucek. Ale že by tehdy o tu novinku byl zájem, se říct nedá. Dámy dál nosily korzety nebo prostě košilky. Změna se začala ve společnosti projevovat počátkem dvacátého století, kdy přišlo do módy volné oblečení a korzety začínaly být považovány za nepohodlný přežitek. Mnohé ženy tehdy měnily životní styl, chodily do práce, začínaly cestovat, byly více samostatné.
Američanka Marie Phelps Jacobová je uváděna v dějinách módy jako žena, která v tomto směru udělala významný krok. V roce 1913 vyrazila na ples v šatech, pod nimiž měla ňadra umístěna v jakési sestavě sešité z kousků látek. Šlo jí o to, aby pod jejími splývavými jemnými šaty nebylo spodní prádlo vidět, tak se to pokusila řešit tímto inovátorským počinem. V té době byly v módě spíše chlapecké postavy, mnohé ženy se snažily prsa skrývat pod pevně zavázané kusy látky. Zkrátka, pravý opak dob, kdy bylo žádoucí, aby z pevně upnutých korzetů vykukovalo co možno nejbujnější poprsí.
Velké změny nastaly v třicátých letech dvacátého století, kdy začalo několik firem podprsenky vyrábět sériově. Začaly se také šít podomácku. Dokonce bylo zavedeno značení jejich velikostí, aby si ženy mohly snadněji vybrat. V čtyřicátých a padesátých letech se už jednalo o naprosto běžnou součást oblečení. V té době bylo žádoucí, aby podprsenka byla co nejpevnější a špičatá. Ideálem se znovu stala ženská postava ve tvaru přesýpacích hodin. To znamená, široká nebo naopak velmi úzká sukně, zvýrazněný co nejštíhlejší pas a ostře vyrýsovaná špičatá ňadra. Později mnozí muži říkali, že v té době šel z takových ňader téměř strach. Jiní naopak na tu dobu vzpomínají jako na ideální čas, kdy ženy opravdu byly ženami. Typická představitelka? Například herečka Marylin Monroe.
V šedesátých letech ženská ňadra opět nabrala přirozený tvar a to trvalo až do let osmdesátých. Podprsenky byly spíše měkké, ňadra přidržovaly, ale nijak neměnily jejich tvar. Ovšem mnohé ženy i v té době preferovaly podprsenky pevné, s vycpávkami, které ňadra pozvedávají. Zlomem v dějinách spodního prádla se stal rok 1991. Už dlouho sice výrobci spodního prádla dělali typy podprsenek, které ňadra opticky zvětšují a zvedají, ale tehdy firma Wonderbra udělala obrovskou kampaň. Její hvězdou se stala tehdy začínající česká modelka Eva Herzigová. Plakáty s nápisem Hello Boys a snímkem Evy v podprsence tehdy zaplavily svět a ženy začaly ve velkém kupovat právě ten typ prádla, ve kterém byla. Vtip této podprsenky spočívá v tom, že umí ńadra vytvarovat tak, že vypadají větší, kulatější, pevnější, ale zároveň tím ženská silueta neztrácí přirozený vzhled. Takže tuto podprsenku začaly kupovat ženy, které měly pocit, že mají prsa malá či povadlá, ale také ty, které svoje vnady chtěly ještě zvětšit, zvednout, ukázat. Zkrátka, kupovaly ji téměř všechny ženy.
Nyní se tento typ prádla drží na špici prodeje, ale s tím, jak v módě padly mantinely a pravidla, je samozřejmě nabídka podprsenek obrovská. Takže vybrat si nyní může opravdu každá žena takovou, která jí sedí a ve které se cítí dobře. A je úplně jedno, jestli preferuje tvar špičatých kuželů nebo takový, který vyvolává dojem co největší přirozenosti.
