Co vám loni udělalo největší radost?
Loňský rok byl krásný celý a věřím, že ten letošní bude ještě lepší. Jsem z podstaty optimista, takže pokud se mi stalo něco nehezkého, snažím se na to co nejrychleji zapomenout. Letos mám před sebou hodně hezké práce se skvělými lidmi a těším se na každou dobrou, radostnou a šťastnou zprávu.
A co se vám už povedlo letos?
Mám čerstvě po premiéře v Divadle Palace. Již dlouho jsme si chtěli s Martinem Zounarem spolu zahrát divadlo. A konečně se nám to daří. Hrajeme manžele, jak jinak, ve hře Dva nahatý chlapi, společně s Martinem Krausem a Dankou Šinkorovou v režii skvělého Antonína Procházky. A Martin podává opravdu úžasný výkon. Premiéra v Palace dopadla výborně a na konci byl standing ovation. S touto hrou budeme jezdit po celé republice. Diváci přijdou na jiné myšlenky, zasmějí se a prodlouží si tak – společně s námi – život. Co víc si přát, než spokojené publikum?
Jak vůbec prožíváte premiéry? Co to s vámi dělá?
Dřív jsem mívala velikou trému, ale vědomě jsem s tím začala pracovat. Říkala jsem si, že buď se s tím tlakem vyrovnám, nebo tohle povolání dělat nemůžu. Jsme totiž stále někým hodnoceni. Dokonce nejvíc těmi, kteří by nedokázali přes jeviště ani přirozeně přejít. Takže si nechávám tu zdravou, nabíjející trému a tu nezdravou se snažím nevnímat. A stejně tak nevnímám kritiku od lidí, kteří nemají můj respekt. Prostě jsem se to musela naučit, jinak bych skončila jako pejsek, který škemrá o pochvalu. Jediný strach mám, abych to nezkazila mým kolegům. To je veliká zodpovědnost.
Kdybych se na vás chtěla jít podívat, kam byste mě ještě pozvala?
Na představení Třetí prst na levé ruce, které s láskou hrajeme s mojí milovanou kolegyní a výbornou herečkou Ivou Pazderkovou v Divadle Na Fidlovačce. Dokonce jsme vyhrály cenu diváka na festivalu v Třebíči. Pro nás veliká odměna!
Jak pokračujete v Ordinaci v růžové zahradě?
Šťastná; s mnoha očekáváními, radostí, se stálým učením textů, s velkým kamarádstvím s Martinem Zounarem, báječnými kolegy, skvělým štábem, hodnými producentkami... Navíc diváci se mají na co těšit! Rodině Švarců se začne život točit v ještě větších otáčkách, scenáristé jsou nevyčerpatelní v nápadech.
Máte ráda zimu?
Narodila jsem se 30. prosince. Sníh, ten opravdový, čistý, křupavý pod nohama a blejskavý od lamp, tak ten miluju. Ale musím být hezky nabalená v teplíčku. Samotný pocit zimy ráda nemám. Když jsem přišla před dvaceti lety do Prahy, neměla jsem žádnou práci, tedy žádné peníze, a pospávala po kamarádech. Můj první samostatný pronájem měl osmnáct metrů čtverečních, nedovírala se okna a kamna se pořád vypínala. To jsem spávala i v čepici a zimní bundě. Asi od té doby se zimy bojím.
Kde ji obvykle trávíte?
Během zimní sezóny se v divadle hraje nejvíc. Hraji většinou celé zimní svátky, i na Silvestra. Lyžovat nejezdím, protože to skoro neumím. Nejsme lyžařská rodina. Ale moc se těším, že si jednou koupím výbavu, objednám se u nějakého fešného instruktora a začnu se učit jezdit. Naučím se pořádně lyžovat a budu královna svahů. (směje se)
Jak nejradši odpočíváte?
Spánkem, ten mě vždycky posílí nejvíc. Když málo spím, mám hned problém s hlasivkami. Takže v podstatě stále chraptím. Celý život špatně usínám, takže když už usnu a mám volno, jsem schopná spát až do oběda. Na natáčení vstávám velmi brzy, mívám buzení třeba i na 3:30, a to mi kupodivu nevadí. Baví mě ta vůně ještě spící Prahy.
Četla jste nebo viděla v poslední době něco hezkého?
Viděla jsem nádherný film, který se jmenuje v překladu Smažená zelená rajčata. Od režiséra Jona Avneta. Neskutečně silný, krásně natočený starší film s výbornými hereckými výkony. Je o odvaze a toleranci, o přátelství, víře v sebe sama a v lidi a o tajemství šťastného života. Opravdu doporučuji. Budete po něm mít touhu být odvážní a silní a budete se chtít radovat z obyčejného života. A hlavní role hrají geniálně Jessica Tandy a Kathy Bates.
Máte nějaké oblíbené místo, kam se ráda vracíte?
Moc ráda jezdím do Tachova, kde jsem žila až do osmnácti let. Bydlí tam stále sestra, synovci Honzík a Láďa a neteř Kačenka. Teď se dokonce jednomu ze synovců narodila holčička Petruška. Takže jsem prateta. Už se nemůžu dočkat, až se s malou pomazlím, je to samozřejmě nejkrásnější miminko na světě, jak jinak. Jen je mi líto, že se tam nedostanu tak často, jak bych chtěla. Ségra je úžasná a moc hodná, má smysl pro humor, tak se vždycky skvěle bavíme a přijdu na jiné myšlenky. A navíc výborně vaří a peče, takže se tam jezdím tak trochu vykrmovat.
Jak si udržujete dobrou náladu?
Prostě ji chci mít, chci se smát, radovat a být šťastná. Náladoví lidé mi moc nesedí. V jejich přítomnosti se necítím dobře, takže se takovým lidem snažím vyhýbat. A když mě někdy popadne „smutná“, tak si ji prostě nechám, řeším si jí v sobě, ale nikoho tím neotravuju. Mám naštěstí úžasnou maminku a skvělé kamarády, kterým můžu říct všechno, co mě trápí, a pak už ten smutek není tak strašnej. Ale hlavně k životu patří i ta špatná nálada, jen je podle mě správné si jí nevybíjet na ostatních. Pojďme se radši smát.
