Změnit se z pesimisty na optimistu? Jde to, jenom to musí člověk sám chtít

Tentokrát jsem ani já nepochopila, možná senilně tápu, ale nevadí, třeba pochopím, až si to přečtu potřetí. Hlavně zdraví! :-) :-)

:-) ... a tou skutečností je váš stav šťáv ve vztahu k realitě, naučené fráze bych nezavrhoval, ten optimismus z fungující paměti i se senilním tápáním, nač mi ta paměť je... :-)

Doplnění 12:42 ..... Optimistu ze mě nedělají naučené fráze, ale skutečnost, .....

Na rozdíl od pana Mrázka s obsahem článku bez výhrad souhlasím, obzvláště s posledními pěti odstavci. Když to vezmu podle sebe, tak před šesti, sedmi lety, jsem na tomto portálu na sebe vykecala všechno možné, hlavně to co jsem považovala za špatné. Optimisté mě litovali, pesimisté soudili. Po sedmi letech optimisté mlčí, protože soucit a lítost nade mnou, coby optimistou už není na místě a pesimisté vůči mě zůstali pesimisty. Optimistu ze mě dělá skutečnost, že už mi jejich pesimismu, na rozdíl od minulosti, nevadí.

Nejlepší je být sám sebou. Jsou dny, kdy jsem realistkou, jsou dny, kdy jsem pesimistkou, jsou dny, kdy jsem optimistkou a takových dnů si přeji nejvíce. :-)

Říkalo se, že pesimista je dobře informovaný optimista. Pesimista může být vývojem událostí pouze mile překvapen. S obsahem článku příliš nesouhlasím, každý je jiného založení a má i jiné životní zkušenosti, které ho formují. Snažím se být realista, nepanikařit ani nemít přehnaná očekávání. Optimista pro mě není ten, kdo má naučené fráze, že se má skvěle a všechno se daří (viz různé kurzy made in víte kde).

Jsem optimista a nic mi nebrání vidět realitu. Když realita není dle mého gusta, neupadnu kvůli tomu do pesimismu.

Je krásné být optimistou, ale nesmíte o tom moc mluvit, nejlépe vůbec, jinak vás pesimisté utlučou svými argumenty, že nejste normální :-) :-) :-)

S článkem se bohužel nemohu ztotožnit. Mezi optimistou a pesimistou stojí ještě realista. Optimista bude o realistovi tvrdit, že je pesimista a zase obráceně. To je, jako když budete tvrdit, že v politice je jen pravá a levá strana. I pravda je pojem relativní. Každý nosíme ve svém podvědomí něco jiného. Nemám rád bezbřehý optimismus, ale ani pesimismus. Jsou to krajní polohy života, které nám brání vidět reálný svět.

Zaujal mne pohled Karla Čapka (Wikipedie): "... tvrdí-li pesimista, že svět je špatný, vzniká otázka, vůči čemu jej měří? Bylo by přesnější, kdyby řekl, že pro něj není dost dobrý ..., pesimismus je jisté požitkářství, je to prostředek, jak se radovat ze špatného stavu věcí ..." Všiml si, že v pesimismu je skryto jisté potěšení z toho, že všechno je špatné - vyjma ovšem pesimisty samého (jinak by jeho soud nedával smysl) ... Optimismus je výrazem jisté skromnosti člověka, jemuž svět a věci připadají dobré, lepší než si zaslouží ... - Jestli jde předělat pesimistu na optimistu si nejsem jistá, snaha se počítá, ale dle mého je to bytostní založení ...