Co obnáší obyčejný život? Toť otázka

Óm mani padmé húm .

Proto jsme se narodili a rodíme se stále znovu, abychom zakusili všechno. Pády i vzlety, smutky i radosti. Jen skrze své zkušenosti a skutky poznáme a pochopíme, co to je být člověkem. Je dobře, když na té cestě máme nablízku někoho, kdo nám pomůže se vším se srovnat. A může to být kdokoliv skrze osobní kontakt nebo i skrze knihu, či jinak. Ty poslední dvě věty hezky uzavírají tvůj článek o obyčejném životě.

Třináctá komnata je v každém z nás. Proto je to komnata a tu není radno odemykat.

Každému dal život pěkných pár facek, nikdo nemá výjimku.

Možná má každý nějakou 13. komnatu. Záleží, jak se s ní vyrovná. Chudák Noid zdědil notorické záletnictví po svém otci , ale třeba se na jeho nevyrovnanosti podepsala šikana v dětství. Děti umějí být kruté.

Taky jsem se na 13.komnatu Václava Noida Bárty dívala,mám ho ráda a byla jsem ráda,že si tak se svým životem poradil.Tvůj život znám,nebudu ho komentovat,poprala ses s ním.Mě spíš vadí dnešní chování některých mladých popisovaných v článku.Bohužel si myslím,že záleží na inteligenci a početní převaze.Že je to zbabělost,to neřeší.

Jitko Tvůj malý životopis jsem si se zájmem přečetla. Ano neměl to každý lehké, neměl upravenou cestičku. Byla jsem dcera drobného podnikatele, maminka Němka, babička Němka, byl jim zabaven baráček. Od soudružky učitelky ještě i na gymplu - oslovení - naše princezna a jinak se chovali soudruzi k dětem z dělnických rodin a jinak k těm, které patřily do těch nespolehlivých rodin. MNV k nám nastěhoval nájemníky a j. děsné věci. Nevzpomínám ráda na tu dobu, i mé dětství tím bylo poznamenáno. Spíš jen na to hezčí a jsem na sebe hrdá, že se ze mě nestala nikdy patolízalka a jsem, co jsem.