Svatební cesta a vzpomínka na mého milovaného manžela
Ilustrační foto: ingimage.com

Svatební cesta a vzpomínka na mého milovaného manžela

6. 2. 2019

Jmenuji se Alena a žiji v krásné Plzni. Je mi úžasných 64 let. Chtěla bych se s Vámi podělit o nezapomenutelný zážitek z mé svatební cesty a zároveň vzpomenout na mého manžela, který bohužel před 4 lety náhle odešel.

V srpnu v roce 1976 jsme si řekli společné "ano" na plzeňské radnici a hned druhý den brzy ráno jsme spolu odjeli vlakem do Vysokých Tater na svatební cestu. Ubytováni jsme byli v grandhotelu Praha v Tatranské Lomnici.

V tehdejší době to byl pro nás velký luxus. Číšníci si pro nás chodili do salónku, aby nás usadili v restauraci na místa ke stolu. Výborné jídlo, obsluha i zařízení pokojů. Manžel ovšem nebyl typ člověka, který by se válel na pokoji a navštěvoval jen restauraci. No, prostě jsme každý den chodili na túry po okolí. Někdy jsme byli tak utahaní, že jsme nešli ani na večeři.

Asi třetí den manžel navrhl, že půjdeme na Zbojnickou chatu a odtud přes Polský hřeben zpět. Když jsme vyšli z hotelu, bylo hezké počasí. Pořád jsme stoupali po kamenité cestě, až jsme konečně dorazili na chatu. Tam jsme si dali čaj a chvilku odpočinuli. Bylo pořád hezky, a tak jsme pokračovali dál. Musím se zmínit, že jsme neměli absolutně žádné turistické vybavení včetně oblečení. Nechali jsme si ušít na cestu široké džíny a vzali jsme si s sebou pouze vycházkovou obuv. No, prostě svatební cesta, kdo by si ji takhle také představoval. Když jsme stoupali po vysokých kamenech vzhůru, oblečení bylo velmi nepohodlné. Já jsem vůbec netušila, co nás ještě čeká. Nikdo nešel před námi, ani za námi. Šli jsme úplně sami. Když jsme konečně vylezli na vrchol ( 2 200 m ) úplně se mi rozklepaly nohy, nebyla jsem schopna udělat ani krok. Začalo hustě pršet, měla jsem slzy na krajíčku. Všechno se nám lepilo na tělo, nebylo vůbec vidět. Při pohledu dolů, kudy jsme přišli, se mi dělalo špatně. Ovšem to jsem ještě nevěděla, co je na druhé straně.

Nevím, jak se manželovi podařilo mě uklidnit ( láska je všemohoucí), abych se zvedla a podívala se na druhou stranu, kudy jsme měli jít. Nikdy už jsem tam od té doby nebyla, ale tenkrát jsem viděla jen příkrou skálu dolů a nějaké jezero v dálce. Po té skále byly natažené řetězy. Měla jsem úplně ledové promáčené ruce a mokré prádlo na sobě. Manžel mi vysvětloval, co budu dělat, nemohla jsem se strachem vůbec soustředit. Srdce mi tlouklo, nemohla jsem ani mluvit. Viděla jsem na něm, že i on má strach. Pořád pršelo. Chytl se řetězu, udělal první krok a řekl : " Tak a teď Ty, lásko". Přesně mi říkal, kam mám dát nohu, a pomalu, velmi pomalu jsme sestupovali dolů do údolí. Promoklí a zmrzlí. Když jsme konečně slezli k jezeru, obloha se vyjasnila, přestalo pršet, ale začalo se pomalu stmívat. Ani jsem si tu krásu neužila, jak jsem byla vyklepaná. Potom už jsme šli po turistických značkách až k hotelu, byla už úplná tma. Asi mě chtěl manžel vyzkoušet, jestli budu ta pravá holka do nepohody.

Určitě jsem si takhle svatební cestu nepředstavovala, ale jsem moc ráda za tyto a mnoho dalších vzpomínek na mého manžela.
Protože život jde dál a já mám to štěstí, že tady ještě mohu být, je třeba ŽIVOT ŽÍT!

S láskou všem Alena 

 

Soutěž pro nováčky II.
Hodnocení:
(4.9 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
Jednou jsi dole, jednou nahoře. A pak zase dole. Naštěstí jste oba byli v pořádku a celí. Mládí omlouvá mnohé nerozvážnosti, kterých se dopouštíme. Všechno dobře dopadlo a láska vydržela. A tak to má být.
Elena Valeriánová
Děkuji za sdílení krásné vzpomínky. Určitě jste "ve zkoušce" obstála. Je tento čas článek zařazen do soutěže pro nováčky?
Naděžda Špásová
Ještěže si náš mozek umí udržet krásné vzpomínky, ty nám nikdo nevezme. :-)
Jaroslava Handlová
Napínavý příběh lásky - hezká vzpomínka. Ten déšť chtěl asi připomenout, že vám prší štěstí!
Vladislava Dejmková
Zažila jsem něco velmi podobného. S manželem jsme byli na předsvatební cestě ve Vysokých tatrách v roce 1979. Dostali jsme se do podobné situace na trochu jiném místě. Na vrcholu mi nohy vypověděly poslušnost a dolů jsem se dostávala jen pomaličku a vrátila jsem se úplně vyčerpaná. Pokud to byla zkouška, tak jsem obstála. S manželem budeme letos spolu 40 let.
Jana Kollinová
Krásná vzpomínka na dramatický svatební výlet. Říká se, že láska hory přenáší a vám pomohla horu zdolat. Určitě jste žena i do nepohody. :-)
Dana Puchalská
Krásná vzpomínka. Na takovou svatební cestu se prostě nikdy nedá zapomenout.
Zuzana Pivcová
Váš příběh je srdečný, tak trochu ve stylu Svatební cesta do Jiljí, ale dojemný hned od počátku informací, že na manžela zbývají už jen vzpomínky. Ale i tak můžete být šťastná. Vždyť zdaleka ne každý může takhle báječně vzpomínat. Díky.
Anna Potůčková
Napínavé počteníčko, jak to s Vámi dopadne - spíše dopadlo. Život opravdu píše romány!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.